Grygovské otevřené fórum

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Autor Téma: Msgre. ThDr. Jan Šrámek  (Přečteno 9267 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
Msgre. ThDr. Jan Šrámek
« kdy: Listopad 09, 2006, 15:48:26 odpoledne »





Dlouholetý vedoucí činitel křesťanského politického hnutí, byl jedním z nejvýznamnějších českých politiků 20. století.

Už od Útlého mládí se rýsovalo jeho zaujetí pro teologická studia, při nichž rozvíjel cyrilometodějskou tradici v oblasti kulturní i sociální. Jeho život byl plný zvratů, příkoří a Útrap, ale i obětavosti, lásky k lidem, diplomacie i vítězství.
 
Narodil se 11. srpna 1870 v Grygově u Olomouce. Angažoval se v řadě různých iniciativ. Založil tělovýclejnou jednotu Orel, křesťanské odbory a další organizace. V roce 1907 byl zvolen poslancem Říšského sněmu ve Vídni. V roce 1913 byl zvolen i poslancem Zemského sněmu na Moravě. Ve svém politickém snažení jako představitel Strany křesťansko-sociální vždy Úzce spolupracoval s JUDr. Mořicem Hrubanem, předsedou Strany katolicko-národní. V letech 1918 – 19 došlo jejich zásluhou ke sjednocení těchto stran v Československou stranu lidovou – ČSL, jejímž předsedou se Jan Šrámek stal. V letech 1921 – 39 byl ministrem ve všech vládách a jedním z nejvlivnějších politiků v zemi. Byl politikem taktu, ale i rozhodnosti a byl známý uplatňováním své zásady: „dohodli jsme se, že se dohodneme“. V pohnutém roce 1938 se Šrámek spolu se dvěma dalšími ministry postavil proti přijetí mnichovského diktátu. V březnu 1939 po vpádu nacistů do země odchází do exilu, aby se nejdřív ve Francii a následně v Británii plně zapojil do všenárodního odboje. Od roku 1940 do roku 1945 byl předsedou londýnské exilové vlády. Po válce se ČSL pod Šrámkovým vedením plně zapojila do politického života a ve volbách roku 1946 získala více než 20% hlasů, v nové vládě zasedli čtyři lidovečtí ministři, Šrámek byl místopředsedou vlády. Přestože v roce 1948 Šrámek nebyl přesvědčen o správnosti demise demokratických ministrů a jako jediný před ní varoval, nakonec ji s ostatními 12 ministry podal. V březnu se společně s P. Františkem Hálou (odstoupivším ministrem pošt za ČSL) pokusili s pomocí francouzské vlády opustit republiku. Pokus se však nezdařil, Hála i Šrámek dožili svůj život v nezákonné internaci pod neustálým dohledem StB. Jan Šrámek zemřel v pražské nemocnici Na Bulovce pod fiktivním jménem. Jeho pohřeb se konal s vyloučením veřejnosti ve Velkém Týnci. Až po letech, na podzim 1991 bylo splněno Šrámkovo přání a jeho ostatky byly uloženy do hrobu na Velehradě.


14. 8. 2005 jsme si připomněli narození Jana Šrámka slavnostní bohoslužbou ve Velkém Týnci a položením věnců k pomníku v Grygově a na hrob ve Velkém Týnci. S krátkým projevem vystoupil 1. náměstek hejtmana Olomouckého kraje pan ing. Pavel Horák.
« Poslední změna: Září 03, 2007, 18:30:04 odpoledne od J.S. »
IP zaznamenána

                                                                            J.S.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
Re: Msgre. ThDr. Jan Šrámek
« Odpověď #1 kdy: Březen 26, 2007, 07:53:19 dopoledne »

Datum: 24.05.2004
Autor: Pavel Kosatík
Zdroj: Časopis Týden
Strana: 82
Číslo: 22/04

Mistr kompromisu

Jan Šrámek (1870-1956)

Dožít se vysokého věku znamenalo ve dvacátém století ve střední Evropě hodně zkusit. Podobně se vedlo také Janu Šrámkovi: větší část života, skoro padesát let, prožil v rakouském mocnářství. Potom následovalo dvacet let demokratické republiky a nástup obou totalit, nacistické i komunistické. Nakonec Šrámek přežil všechny diktátory, s nimiž měl co do činění: Hitlera, Stalina i Gottwalda. Sám však zemřel ve vězení.

Český štváč v boji

Pocházel z Hané, jeho otec byl chalupníkem v Grygově u Olomouce. Vystudoval teologii, na kněze byl vysvěcen ve dvaadvaceti a nastoupil jako kaplan v Novém Jičíně, kraji s převahou německého obyvatelstva. Němci mu říkali "tschechischer Hetzkaplan" a dosáhli nakonec toho, že ho olomoucký arcibiskup Kohn přeložil do nedalekých Životic, kde měl být na rozdíl od života v městské komunitě více v izolaci.

Stalo se však něco jiného: Šrámek v sobě na severní Moravě objevil schopnost působit na lidi a ovlivňovat je. Jeho vzory při tom byli moravský katolický folklorista František Sušil a brněnský benediktin Placid Mathon, dnes už zapomenutý. Na Novojičínsku se stal ze Šrámka český patriot, podle Ferdinanda Peroutky mezi domácími katolickými představiteli ten největší.

Šrámkovo sbližování s venkovským lidem nebylo samoÚčelné, od počátku instinktivně směřovalo k politickým cílům. Byl to přesvědčený a hluboce založený katolík a český vlastenec, který došel k názoru, že pokud se něco nezmění, ocitnou se v podstatě všichni dělničtí voliči v lůně sociálnědemokratické strany, a tedy na protináboženských pozicích. "Poznal přímo tvrdé sociální poměry moravského lidu a obával se, aby katolické církvi nevzniklo nebezpečenství ze sociálnědemokratické a liberalistické agitace," napsal o Šrámkovi historik Zdeněk Tobolka.

Nebylo mu ještě třicet, když se zapletl s tehdy vznikající moravskou křesťansko-sociální stranou. Jejím cílem bylo, jak ostatně naznačoval název, odvést sociální demokracii členy
a voliče a sjednotit je na bázi křesťanství. Šrámek se zanedlouho propracoval do čela strany a zůstal v této funkci až do konce monarchie.

Jeho rozhodnutí "ukrást" sociálním demokratům katolické voliče se ukázalo jako správné: okamžitě neslo ovoce. Šrámek organizoval křesťanská družstva, odbory
a svépomocné spolky. V roce 1909 stál u zrodu katolické tělocvičné organizace Orel, vymezující se názvem hrdě vůči česky vlasteneckému, nábožensky však indiferentnímu Sokolu.

Šrámek to s obyčejnými lidmi uměl, dokázal je strhnout zápalem a nasazením. "Ani jako poslanec nezapřel v sobě kazatele sladce mluvícího," napsal o něm Tobolka.
Na tom nic neměnil fakt, že běžné politické povinnosti, jako byl třeba projev na táboru lidu, plnil jenom s největším sebezapřením. Vypadal plaše a skoro jistě takový byl. Nebyl ani moc psavý, ačkoliv si také on odpracoval povinnou přispěvatelskou periodu v katolickém tisku. Především to však byl tvrdý, schopný a Úspěšný politický praktik.

Klerikálové a 28. říjen

Jeho politický styl vycházel z opatrnosti a obezřetnosti. Jako by Šrámek cítil, že po celý život bude katolické církvi přibývat zvenku nepřátel, rozhodl se politiku založit na tichém vzdoru spojeném s neochvějným držením jednou dobytých pozic. Přesvědčení, že katolíci sotva kdy budou schopni dosahovat v Čechách zdrcujících vítězství, dovedlo Šrámka k myšlence, že nejlepší politickou metodou je kompromis.

Za první republiky i později karikaturisté, kdykoli chtěli nakreslit "panáčka" či "klerikála", užili Šrámkova vzoru: vyšel jim vždy menší zavalitější muž s brýlemi a kolárkem. Ve skutečnosti však vzorovým představitelem církve nebyl, naopak, mnohým katolickým radikálům se jevil jako muž až příliš kompromisní, ustupující v politických zápasech neznabožským liberálům.

Mnohem spíš byl Šrámek prostě politikem vnímajícím správně realitu. Projevilo se to třeba během roku 1918, který představitelé katolické politiky z větší části prospali: setrvávali na pozicích Rakouska a habsburského domu a nechtěli vidět, že se rodí nový, demokratičtější věk. Nebyli proto přizváni k práci v odbojové Maffii ani v Národním výboru československém, dokonce jejich podíl na převratu 28. října 1918 byl spíše symbolický.

Šrámek si počínal mnohem obratněji: přestože ani on nechtěl Rakousko "bourat", doporučil v září 1918 členům strany, aby "i oni šli s národem". Vlastně tím v hodině dvanácté zachránil alespoň část reputace katolické církve, a zároveň tím zahájil svoji kariéru vrcholného politika první republiky.

Poměr k novému státu pro něho zprvu představoval tvrdý oříšek. První měsíce a roky byly charakteristické Úprkem lidí z církve; celkem vystoupil milion a tři čtvrtě členů. Rozklad dosáhl takového stupně, že se stalo nemožným jej veřejně kritizovat nebo komentovat, tím by se situace jenom dál zhoršila. Bylo možné jen vyčkávat. Opět přišel ke slovu Šrámkův talent kompromisníka.

Kdo nic nedělá, nic nezkazí

Vstupoval do boje v okamžiku, kdy se budoucnost katolictví v Čechách zdála tak temnou jako snad nikdy předtím. Symbolizoval to svržený mariánský sloup na Staroměstském náměstí, povalený během oslav převratu. Nebylo vůbec jisté, zda v ČSR bude zachována sama existence církve. Přesto se Šrámkovi podařilo převést církev na novou republikánskou, národní a demokratickou platformu. V roce 1919 dokázal sjednotit do té doby roztříštěné katolické strany v jedinou Československou stranu lidovou. Znovu, stejně jako před dvaceti lety, měli být drobní městští a venkovští voliči zachráněni před spárem mravní zkázy, jenž jim hrozil z náruče sociální demokracie. Stalo se tak vytvořením programu, který uspokojoval požadavky drobného voličstva a byl v souladu s moderním katolictvím.

Pro české pokrokáře, kalkulující se zánikem církve po roce 1918, muselo být šokem, když viděli, jak katolická církev vstává z popela a po celá dvacátá a třicátá léta se upevňuje a sílí. Lidová strana se prezentovala jako strana "středu", což do jejích řad přivádělo jak pravicové, tak i levicové voliče.

Po celou dobu první republiky stál Šrámek v čele strany. Učinil z ní nepostradatelnou složku politického systému. Dodnes platí, že ČSL nikdy neměla schopnějšího a vytrvalejšího politika nežli Šrámka. V letech 1921-1939 zasedal ve všech československých vládách, po celou tuto dobu také poslancoval. Jeho heslem bylo: "Je velmi lehké z vlády odejít, ale bývá daleko těžší dostat se zpět." Od konce roku 1920 byl členem Pětky, neformálního sdružení pěti vůdců politických stran, kteří si rozdělili skutečnou moc v zemi. Když na konci dvacátých let vážně onemocněl premiér Švehla, řídil Šrámek z funkce vicepremiéra práci kabinetu.

"Byl právě u cíle svých přání," napsal o něm Ferdinand Peroutka. "Jeho strana se stala pevnou součástí vládní většiny, která si dala takový vnitřní zákon, že žádná strana v ní nesmí být prostě přehlasována, což znamenalo, že s každou se musí nalézt nějaký kompromis. Jaké to výhodné, neocenitelné postavení!" Politické angažmá dokonce vzdalovalo Šrámka ideologii jeho strany, takže mu například slovenští ľučáci vyčítali, že je příliš pročeský. Bouřili se proti němu také radikální katolíci z Čech a Moravy. Nesouhlasil s ním ani prezident Masaryk, pro kterého Šrámek zůstával "klerikálem" podobajícím se nepřátelům, kteří Masarykovi tak často zatápěli už za Rakouska. Ačkoliv se Šrámek snažil, seč mohl, aby se ocitl na výsluní prezidentovy přízně, Masaryk ho právě pro jeho kněžství odmítal přijmout.

Jinak si počínal prezident Beneš, ačkoliv byl ještě ostřeji zaměřen proti katolictví nežli předtím Masaryk. Poté co se za druhé světové války sešel se Šrámkem v londýnském exilu, vybral si ho coby loajálního spolupracovníka do funkce šéfa londýnské vlády, tedy do role jednoho z nejbližších spolupracovníků. Ani Beneš přitom nebýval Šrámkem bezvýhradně nadšen, říkal o něm: "Když prší, utíká se ke mně schovat pod deštník." Nebo: "Moc toho nenadělá, a tak toho nemůže moc pokazit."

Z vlády do vězení

Po všechny roky práce v exilu byl Šrámek pro Beneše bezproblémovým partnerem. Jak stárl, přibývalo v něm lhostejnosti k veřejným věcem, takže například jednání o složení "košické" vlády v Moskvě na jaře 1945 většinou prospal, ačkoliv se původně počítalo s tím, že bude při rozhovorech jednou z nejvýznamnějších figur.
Po návratu do vlasti se znovu bezpečně usadil ve vládě, tentokrát ve funkci místopředsedy. Ačkoliv o podstatě komunistické politiky neměl iluze, jeho celoživotní sociální cítění mu znovu často poroučelo jednat tak, až byl dodatečně obviněn z nadbíhání socialistům.

Během krize v Únoru 1948 se přidal k ministrům, kteří dobrovolně odstoupili z vlády. Šlo o první a poslední demisi v Šrámkově politické kariéře. Podle svědectví ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny prý se tehdy, v okamžiku podání demise, jediný Šrámek pragmaticky zeptal, co bude následovat, pokud by prezident nabízenou demisi přijal.
Protože nakonec došlo na Šrámkovu předtuchu, zbyla v jeho životě na svobodě už jen jedna zajímavá epizoda: pokus o odlet do exilu, o který se Šrámek v březnu 1948 neÚspěšně pokusil spolu s lidoveckým ministrem Františkem Hálou. Oba muži byli zatčeni a zbytek života drženi v internaci, střídavě v premonstrátském klášteře v Nové Říši a ve valdické věznici. Šrámek strávil v internaci posledních osm let života: zemřel na jaře 1956, když se začaly ohlašovat první rozpačité známky oteplení poměrů.
IP zaznamenána

                                                                            J.S.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
Re: Msgre. ThDr. Jan Šrámek
« Odpověď #2 kdy: Červenec 12, 2007, 11:22:41 dopoledne »

Další podrobné Údaje o kariéře slavného grygovského rodáka naleznete zde:

http://www.ksl.wz.cz/Dr_J_Sramek.htm
IP zaznamenána

                                                                            J.S.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
Re: Msgre. ThDr. Jan Šrámek
« Odpověď #3 kdy: Září 03, 2007, 18:22:27 odpoledne »


Vybral si Msgre. ThDr. Jan Šrámek místo posledního odpočinku dobře?




V sobotu 1. září jsme si udělali s rodinou výlet na milované Slovácko a po cestě jsme navštívili i našim srdcím blízký Velehrad. Světoznámé poutní místo a současně malebná vesnička v podhůří Chřibů. Dominantou je mohutná a vybavením velmi honosná bazilika, před kterou stojí také ne zrovna malý kovový papažský kříž. Je památkou na návštěvu hlavy římskokatolické církve papeže Jana Pavla II. dne 22. dubna 1990. Již u příležitosti jubilea 1100. výročí Úmrtí sv. Metoděje v r. 1985 věnoval papež Jan Pavel II. bazilice Zlatou růži. Tuto vysokou poctu obdrželo jen několik křesťanských chrámů na světě.   

Z historických pramenů můžeme zjistit, že "zakladateli kláštera byli moravský markrabě Vladislav Jindřich s jeho bratrem Přemyslem Otakarem I. a olomoucký biskup Robert. Výstavba kostela byla zahájena patrně již v roce 1205. Jako většina cisterciáckých kostelů přijal patrocinium Nanebevzetí Panny Marie. (Spolupatronát Cyrila a Metoděje byl připojen až v roce 1932 dekretem papeže Pia XI. Titulem bazilika byl kostel vyznamenán v roce 1928 z rozhodnutí papeže Pia XI.)."

Při příležitosti návštěvy Velehradu jsme se také byli podívat na místo, které si  Msgre. Šrámek vybral k večnému odpočinku. Jeho hrob se nachází nedaleko velehradské baziliky na poklidném místním hřbitově. Společnost mu zde kromě "spádových" nebožtíků dělají mnozí církevní hodnostáři, pastýři a řádové sestry, nositelky mnohdy velmi exoticky znějících jmen. Opodál se nachází též společný hrob chovanců místního Ústavu sociální péče Vincentinum pro osoby mentálně i tělesně postižené. Jako by chtěl Šrámek dát najevo, že před Bohem jsme si všichni rovni - předseda či místopředseda vlády nebo strany i mentálně postižený, odkázaný na péči milosrdných řádových sester. Hřbitov dýchá svojí slovy těžko popsatelnou atmosférou věčného klidu, která je umocněna jeho krásným lesnatým okolím. Při vstupu najdeme všeříkající tabulku s textem, zavánějícím černým humorem - "Číslo poslední".

Místo k posmrtnému odpočinku si Msgre. Šrámek vybral nepochybně dobře. Škoda jen, že jeho hrob objevili kromě nespočtu jiných pokorných návštěvníků i zloději hřbitovních kovových předmětů a umělecké dílo, zdobící jeho hrob, nesmyslně poškodili. Ale vlastně i jejich ubohý čin přispěl k atmosféře smutku v našich nitrech, která nás na chvíli ovládla, když jsme u jeho hrobu postáli a mlčky popřáli výjimečnému grygovskému rodákovi pokojný věčný odpočinek.       
















Více informací: http://www.maticevelehradska.cz/dokument/Pruvodce-po-bazilice-6/
« Poslední změna: Září 03, 2007, 18:54:05 odpoledne od J.S. »
IP zaznamenána

                                                                            J.S.
 

Stránka vytvořena za 0.359 sekund, 23 dotazů.