Muž s harmonikou v kapse a s fotoaparátem na krku
(Vzpomínky na Lubomíra Plevu)
Pod tímto názvem se dne 13. května 2007 v budově Obecního úřadu v Grygově konalo vzpomínkové setkání příbuzných a přátel pana Lubomíra Plevy a dalších zájemců o tuto mimořádnou osobnost. Bylo spojeno s výstavou, která dala nahlédnout do mistrova života a zálib. Kromě bezkonkurenční virtuozity ve hře na foukací harmoniku, která byla, jak se na tom při debatě přítomní shodli, dílem dána mimořádným nadáním a absolutním hudebním sluchem a dílem odměnou za tisíce hodin vytrvalého cvičení s tímto nástrojem, byl nadšeným fotografem a též Úspěšným amatérským sportovcem.
Na výstavě bylo možno shlédnout nejen fotografie mistra v dětství, s rodinou, při vystoupeních a s různými významnými osobnostmi, ale též mnohé fotografie, které osobně pořídil na svých cestách po světě (Kanada, Monako, Itálie, USA). A samozřejmě jeho oblíbené hudební nástroje - foukací harmoniky a housle. Chyběly snad jen plastové modely letadel (kity), které rád vyráběl ze stavebnic zn. Revell.
Setkání bylo místy dojemné, neboť se ho zÚčastnili dva mistrovi synové a jeho dvě sestry, pro které je dodnes jeho odchod na věčný odpočinek před devíti lety bolestnou ztrátou. Při promítání záznamů někdejších televizních pořadů jakoby se pan Lubomír Pleva na chvíli vrátil na tento svět, aby těm, kteří ho měli (a vlastně stále mají) rádi, ale i ostatním zájemcům, řekl něco o svém životě a hlavně krásně zahrál.
Z přátel, kteří na něj přišli v hezkém vzpomenout, si dovolím jmenovat dnes slavného fotografa pana Jindřicha Štreita (pro ty, kteří ho neznají, je to ten starší muž v tmavém oděvu se světlými vousy; více informací o něm najdete zde -
http://www.talent.cz/galerie/autor.php3?id_a=2&id_k=1).
Výstavou nás provedl jeden ze synů pana Plevy, jehož vyprávění bylo hojně doplňováno snad všemi přítomnými, kteří pana Plevu znali. Díky tomu mělo setkání velmi příjemnou, neformální a opravdovou atmosféru. Pan Lubomír Pleva, který se jej mohl zÚčastnit jen prostřednictvím televizních záznamů, by z něj měl nepochybně radost. Snad proto mi v průběhu této milé události přišla na mysl vzpomínka na nápis, který můžeme občas vidět na náhrobcích: "Ten kdo byl milován, nebude nikdy zapomenut."
Na závěr si neodpustím poznámku k označení pana Plevy jakožto grygovského rodáka, když toto označení bylo v posledních měsících v Grygově posunuto do poněkud pejorativních souvislostí díky snaze některých místních politiků prezentovat své "rodáctví" jako jakousi výjimečnou přednost před ostatními (nerodáky). Právě v případě pana Lubomíra Plevy je tento pojem použit zcela oprávněně a významově správně, v původní nepejorativní podobě. Je to člověk, u něhož jsme hrdi na to, že se v naší obci narodil, protože svým uměním v čestné soutěži vynikl nad mnohé ostatní umělce z celého světa. Pěkně to vystihl na setkání pan Jindřich Štreit, když řekl, že je s podivem, jak se člověk z menší vesnice, který dokonce ani hru na samotnou foukací harmoniku nestudoval, dokázal stát čtyřnásobným mistrem světa ve hře na tento hudbení nástroj. Pana Lubomíra Plevu s jistou pýchou rád grygovským rodákem sám označuji.
Prostřednictvím následujících fotografií se můžete setkání a výstavy sami pomyslně zůčastnit. Přeji příjemnou prohlídku.
