Grygovské otevřené fórum

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Autor Téma: Pan František Polášek  (Přečteno 3933 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
Pan František Polášek
« kdy: Červen 08, 2007, 15:03:27 odpoledne »

Pan František Polášek (nar. 10. ledna 1911)



"Jak sme bele za dědÚ na besedě"

     Za nejstarším občanem naší obce jsme se vypravili s tajným vnitřním přáním poodhalit tajemství dlouhověkosti. Pan František Polášek nás na svůj věk překvapil mimořádně dobrou fyzickou i psychickou kondicí a pamětí. Jedinou překážkou, trochu ztěžující komunikaci, byla jeho sluchová vada, díky které si od nás nenechal skákat do řeči. Asi tři hodiny povídání o jeho bohatém životě v několika politických režimech nebylo možno vtěsnat do několika vět, a tak jsem byl nucen vybrat jen několik epizod. Jelikož pro projev pana Poláška je typické používání čuháckého nářečí, pokusil jsem se ho o ně neochudit. Vydatně mi s ním pomohla jeho znalkyně paní Božena Skopalíková.

Samozřejmě jsme hned začali dotazem na "recept na dosažení dlouhého věku":
Na to se mě ptá každý gdo sem přende. Já so abstinent a nekuřák. Pil sem akorát pře zábavě to pivo. Každý deň do do lesa, do Hájko, do Králofstvi už je daleko, na kole už fčelka po tý mrtvičce nemožo. Předtym sem bel v Králofstvi každý deň. 

O dětství:
Narodil sem se v Gregově. Otec bel z Krčimaně a mama od Hanzlíku z Gregova. Bele sme tři sÚrozenci. Rodiči měle chalÚpko na krajo v Krčimani. Za kopcem bela žlotá hlena a z tý dělale tihle. Otec postavil decky chajdo a prodal jo a zas dělal znova vepřáke, tře chajde tak postavil. Až našetřel penize na páleny tihle tak si postavil pro sebe z pálenych chalÚpko v Gregově. Do škole sem chodil v Gregově. Bele dvě třide. Na Strýčkovym lomě bele už tehdá koniklece, me sme to aji trhale jako děcka, tenkráť to nebelo chráněny. Otec ze skal lámal kameň a prodával ho na stavbo. Stavěle se selnice a belo potřeba šutr. Měle sme taky palečke a nalámaný kameň se s nima rozbijel. Mali zemědělci si tak v zímě chodile k tatovi převedělať - lámale a rozbijele kameň. Rodiči neměle penize, proto dež sem vešil ze škole, mosel sem iť do cukrovaro do Holece. To sem chodil pěške každý deň.

O mládí:
Pořádalo se nekolek zábav do roka. Ples, velekonočni, hodová, vinobrani, kateřenská. Tenkráť mohl podnikať každý co chtěl, ale dvacet procent z teho sme mosele dať na obec. Měle sme vstupenke, na obce nám ich orazitkovale, me sme si tak vedělávale penize. Pak se odělal o hodech takový večirek a všecko tam belo zadarmo. Me sme měle napletenych věncu, soche svatych bele ověnčeny.

O válce:
Oženil sem se ve válko. Měle sme svajbo, eště sme ležele a Němci na nás bÚchale a sháněle partyzáne. Tade bele odstaveny vagÚne ohli. Starši chapi s puškama s bajonetem z RakÚska to hlidale. Na to ohli sme chodivale. Za chvilo bele vagÚne pomale prázdny. Nebo vlak neměl volno v Kráfovstvi a tak ledi, co měle koně, otevřele dveře na vagÚně a dež vlak cukl a rozjel se, tak ohli se vesepalo. To pak naložele, nasekale trávo a ohli tym zasepale.

Než šla fronta, me sme měle plný dvur Němcu. Měl sem z nich strach, oš chtěle otěkať pryč. Jedneho Němca tam dovezle, měl oraženÚ noho. Jak ho potom na vozo odvezle, tak to tam o mně zostalo - noha aji s botkem.

Fronta tade šla od Krčimaně. Na dvoře sem vekopal a vezdil kryt a dal sem na to metr pisko. Čítale sme, že fronta sem přende. Já sem měl přes pisek nad krytem dany trubke skrz vzduch. Dež německý dustojnik kryt oviděl, přešil a povidal mně: "Gut, gut." Měl sem nadělany otypke z prÚti, abe to belo zamaskovany. Já sem tam ale nešil, zadělal sem to otypkama a zostal sem venko. Franta Grégr, strýc moji manželke, měl rádio, řikal že bodem v kryto poslÚchať jak fronta ide. Měle sme strach, že jak pude fronta, že nám rádio zeberÚ. Dale sme ho do odirně na zahradě. Dež začala iť fronta, začale litať kaťuše. Dopadale decky po patnásti metrech. Jak kaťuša vebuchla, pisek padal přes trubke do kryto a odirňa se rosepala aj s rádiem.

Drohá kaťuša přešla do škole, tam belo moc Němcu a moc jich tam padlo aj s konima. Dalši kaťuša přešla zas o kos dál a tam padl ten Jan Bundil. Bel zvědavý jak to střilelo a zrovna před něho kaťuša dopadla. Zapálelo to aj DosÚdilovo stodolo. V Žedofský naproti Bundilovyho přešla taky kaťuša, bele tam Němci, jejich dustojnikovi to orazelo nohe. Volal o pomoc. Taky volal německe maminko. DosÚdil řikal, že vešle ven a rači zavřele dveře, pomoce mo nebelo. Němec začal nadávať, vzal pistol a zastřelel se. Němci jak otěkale, tak vehodile aj železný most přes Moravo o Blatca do povětři.

Nývěči drama gregofský válke belo, dež pár gregofskych klučesku odzbrojilo vojáke ve škole a pustilo jich, ať idÚ do města. Němci sem poslale tanke a postavile nad Gregof. Jak Němci šle, tak klučeska začale po Němcich střileť. Němci palbo opětovale samopalama. Jeden kluk bel se mě zdá raněný. Jak kluci viděle tade přesilo, otekle do lesa. Němci šle na obec a Očenášek, kerý bel starosta a pÚvodem Němec, to dokázal s něma vesfětleť, řekl jim, že to nebele ledi z Gregova. Němci už naštěsti neměle moc časo, fronta se blížela. Očenášek pak skončel ve sběrnym táboře v OlomÚco a odsunole ho. Předtym sem se s nim eště potkal a on mě řikal: "Pane Polášek, podívejte se, jak jsem dopadl." On nebel špatný. Celý život se sem vracel.   

Už Němci sem zvale na hone do Králofstvi Američane. Tenkráť kvuli temo vekácele padesát metru šeroky páse, kery sÚ tam eště dneska. Hone tade bele potom aji za komunistu.

O JZD:
Tade je všade pisek, já sem ho kopal aji na dvoře. Jak se potom odělalo družstvo, všecke stroje - žačko, seci stroj - sem tam naházel a zasepal sem to hlenÚ (poté se pan Polášek srdečně rozesmál). Nechtěl sem iť do družstva a tak sem šil dělať do Prefe. Tam sem dělal tře leta, aj s otcem bývaliho staroste Hlaváča, on bel předtym živnostnik-krýči. Mně pořáč chodile přesfěčovať, abech šil do družstva. Nakonec to odělale tak, že nařidile na národnim výboře, abe mě z Prefe propustile a mosel sem do družstva. Tam sem pracoval jako Údržbář a elektrikář až do sedmdesáti let. Neměl sem ale vzděláni, a tak sem se mosel eště v šestapadesáti veočeť. Nakonec se okázalo, že f tym družstvě nebelo tak špatně.

     Dalo by se pokračovat dál, ale prostor v novinách je omezený. Snad se někdy ke zvukové nahrávce zajímavého povídání a vzpomínání vrátím. Možná jste si teč vzpomněli na Úvod a napadlo vás, jestlipak se nám podařilo odhalit zmíněné tajemství dlouhověkosti? Nejsem si jist, zda zcela, ale postřehli jsme, že pan Polášek při dlouhém vzpomínání na mnohdy těžké doby a utrpěná příkoří nikdy neprojevil zlobu, výčitky, ublíženost ani jiný negativní postoj. Nabyli jsme dojmu, že čím byl, byl vždy rád, svůj osud pokorně přijal, vyrovnal se s jeho Úklady a v požehnaném věku sídlí v jeho duši naprostý klid. Ač podle názoru mnohých prožil Úplně obyčejný život, přesvědčil nás, že vždy uměl a umí žít, smířen s osudem a světem, což mu můžeme všichni jen závidět.

     Za velmi pěkné přijetí a pohoštění děkujeme manželům Tesařovým, kteří o pana Poláška láskyplně pečují. Milého příjemného setkání s nejstarším občanem Grygova se se mnou zÚčastnili místostarostové Božena Skopalíková a Petr Chramosta. Paní Boženě Skopalíkové děkuji za citlivé vedení rozhovoru s panem Poláškem a korekci nářečových tvarů.

Poznámka: Článek byl napsán pro příští vydání Grygovských novin.
« Poslední změna: Červenec 10, 2007, 16:13:06 odpoledne od J.S. »
IP zaznamenána

                                                                            J.S.
 

Stránka vytvořena za 0.091 sekund, 23 dotazů.