Kdo vchází do komunální politiky, musí počítat se vším
Motto: "Kdo vchází do komunální politiky, musí počítat se vším." Otakar Hlaváč
Ti z vás, kteří jsou podobně nepořádní jako já, jistě budou znát situaci, kdy se jednoho sobotního dne probudíte, nasnídáte a zjistíte, že kupa lejster a publikací, která se kolem vás nashromáždila za mnoho posledních měsíců, již nemá kam růst a ztěžuje jakoukoli tvůrčí činnost natolik, že její efektivita se blíží rapidně k nulové hodnotě. Ač jindy nenacházíte sil a dostatek chuti situaci řešit, což se pravidelně opakuje, najednou nastane výjimečný den, kdy se rozhodnete s tím něco udělat. A právě tohle potkalo dnes mne.
Při tvorbě balíčků do sběru nejprve přicházejí na řadu prošlé Zlaté stránky, katalogy cestovních kanceláří apod., protože jsou objemné a díky tomu likvidace papírové hromady viditelně pokačuje. Je třeba být nekompromisní a uvědomit si, že většinu papírů člověk už nikdy potřebovat nebude. A pokud by toužil po aktuální informaci, stejně se spolehne spíše na pružný a stále aktuální internet. Je až neuvěřitelné, kolik papíru lidstvo zbytečně potiskne a přispívá tak k devastaci lesů, tolik nezbytných k zachování života na zemi díky produkci pro život nezbytného kyslíku. Ale o tom až někdy jindy. Pokračuji dál a dál a pojednou mne zaujme následující nenápadná brožurka:

Už už ji vyhazuji, když mne náhle popadne zvědavost a neodolám, abych nenahlédl, co ukrývá. Popis vývoje v obcích mikroregionu za poslední rok není příliš zajímavý, všude se cosi postavilo apod., uvádějí se jen věci, kterými je možno se pochlubit. Nakonec, jde o materiál Úzce souvisící s místní politikou, tak proč by se někdo chlubil zrovna tím negativním, např. zadlužováním obce. Co mne ale skutečně zaujalo, jsou osobní "zpovědi" starostů obcí. Zajímavý materiál pro analýzu jejich osobností, přístupu k lidem a funkci. První mi padl do oka text napsaný starostou Velkého Týnce PhDr. Petrem Hanuškou, Ph D.:
Nejprve jsem ho jen přelétl rychle zrakem, ale nakonec jsem se vrátil na začátek a přečetl si ho důkladně, protože mne příjemně zaujal. Úroveň a nadčasovost, přiměřené pochopení, o čem to je, dělat starostu a zůstat člověkem.
Samozřejmě jako občan Grygova jsem poté rychle zvědavě přelistoval k projevu tehdejšího starosty obce Otakara Hlaváče:

Rodák, patriot, hrdost na úspěchy jím řízené obce. Po textu Dr. Hanušky je to zjevně hodně o něčem jiném. Zaujalo mne hlavně prohlášení, že "mí občané jsou dobří" v kombinaci s následující větou "bylo by třeba se občas oprostit od lhostejnosti, malosti, nezájmu a lidské závisti, která někdy vše dobré převyšuje". Těmito vlastnostmi se dobří občané zpravidla nevyznačují, nemýlím-li se. Pokud tyto vlastnosti občas vše dobré u občanů převyšují, snad se ani moc nehodí je označovat za dobré. Na druhé straně jsem v roce 2005 byl a dosud jsem také občanem Grygova, takže vlastně jsem byl zřejmě považován starostou za dobrého i já a měl bych se cítit polichocen. A dokonce jsem nebyl lhostejný, bez zájmu o veřejné dění a snad i jakžtakž oproštěn od lidské závisti. A malý už určitě ne, když měřím 191 cm. Aby nedošlo k omylu, to byl žertík, je mi jasné, že to autor myslel jinak. Ale jak vlastně? A byl jsem tehdy skutečně i já "jeho" občan? Myslel tím opravdu všechny, i když jejich názory byly jakékoli? Nejprve jsem trochu znejistěl, postupně Úplně zezelenal zděšením. Veškerý humor byl tatam. Co když jsem "jeho" občan nebyl a třeba byl špatný občan? Že jsem se do těchto Úvah vůbec pustil! Teč budu mít pokažený celý víkend tímto osudovým dilematem.
Ovšem musím uznat, že to bývalý pan starosta moc hezky napsal, když uvedl "kdo vchází do komunální politiky, musí počítat se vším." Třeba i s tím, že po čase bude také jeho působení v čele obce posuzovat někdo jiný než on sám a nebude přitom uvádět jen pozitivní stránky historie, jak to činí zmíněný Bulletin. Nakonec, on sám k nám (jeho?) občanům také nepřistupoval jednostranně, jak vyplývá z citovaného textu.
Co napsat na závěr? Poté, co Bulletin odplachtil na hromadu sběru, vzápětí se mi dostal do ruky následující vtípek mého oblíbence Vladimíra Renčína. Tíha nedořešeného dilematu ze mne pojednou spadla a uvolněně jsem se rozesmál. Byla to jen náhoda?