Grygovské otevřené fórum

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Autor Téma: Železniční nehody  (Přečteno 4751 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
Železniční nehody
« kdy: Červenec 07, 2007, 07:40:31 dopoledne »

O "zapomenuté" železniční nehodě

Květa Vlčková, Rynoltice

Když jsme si před třemi lety připomínali sté výročí zahájení provozu na železniční trati Mimoň - Liberec, pyšnili jsme se, jakou máme nádhernou trať. Především pak Úseky z Rynoltic do Liberce připomínají svým stoupáním, klesáním, tunely a viadukty švýcarské železnice. V roce 2000 jsme vzpomněli i jednoho smutného výročí. Uplynulo totiž 55 let od největší železniční nehody v historii této krásné dráhy.
Neštěstí se odehrálo na Štědrý den roku 1945 a právě sklonové poměry na trati sehrály svoji roli. Těsně po válce se přes naše Území vracely vlaky se sovětskými zajatci z Německa do vlasti. S jedním takovým vlakem se 24. prosince 1945 krátce po půlnoci posunovalo v Křižanech. Při posunu však došlo k ujetí osmi vagonů směrem na Rynoltice. Na spádu 24 promile však vagony nabíraly stále větší rychlost.
Velkou rychlostí prolétly stanicí Schönbach - Žibřidice (dnes zastávka Zdislava) a řítily se nekontrolovaně dál. Lidmi byly obsazeny pouze první dva vagony, v nichž byly sovětské ženy odvlečené do Německa. Ve druhém vagonu jela matka s jednoměsíčním dítětem, která asi vytušila blížící se katastrofu, obalila své miminko polštáři a vyhodila jej z okna. Stihla to na poslední chvíli. Vozy totiž dosahovaly rychlosti přes 100 km/h. a v posledním oblouku před Rynolticemi se nebyly již schopny udržet na kolejích. Všech osm vozů vylétlo z trati.
Začínal Štědrý den roku 1945 a byla 1 hodina a 25 minut. Bilance nehody byla smutná. Tři ženy byly mrtvé na místě, jedna zemřela při převozu do nemocnice, dalších osm bylo těžce zraněno a sedmnáct lehce. Jako zázrakem přežila maminka vyhozeného dítěte pouze s lehkým zraněním a její děťátko bylo nalezeno živé a zdravé. Mrtvé sovětské ženy byly pohřbeny na rynoltickém hřbitově.
V minulém režimu bylo "dobré" mít v obci nějakého padlého sovětského hrdinu. Rynoltičtí to vyřešili po svém. Datum smrti sovětských žen posunuli na květen 1945 a jejich pomníček ozdobili hvězdou, srpem a kladivem. Každý rok se pak na 9. května s pompou kladly na jejich hrob velké věnce.
Po roce 1989 uctívání sovětských hrdinů už nebylo "módní", tak byl pomník zničen. A oběti železničního neštěstí, oslavované čtyřicet let jako válečné hrdinky, leží bezejmenně v zarostlém hrobě, protože byla odstraněna i mramorová deska s jejich jmény. Možná, že jednou přijmeme svoji historii bez ideologických emocí a pomníček jim znovu postavíme, aby oběti této vánoční železniční nehody nebyly zapomenuty.

Zdroj: http://www.cd.cz/static/old/Zeleznicar/TCD/Tcd2003/1NEHODA.htm
IP zaznamenána

                                                                            J.S.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
Re: Železniční nehody
« Odpověď #1 kdy: Červenec 07, 2007, 07:41:16 dopoledne »

Nehoda u Stéblové - nejtragičtější železniční nehoda naší historie:

Sychravého podvečera dne 14.listopadu 1960 mělo dojít ve Stéblové k pravidelnému křižování osobních vlaků. Toho dne byl osobní vlak č.608 z Liberce do Pardubic jedoucí v parní trakci opožděn, a tak se snažil dohnat zpoždění. Na cestě z Pardubic do Hradce Králové byl i Os č.653. Parní vlak zastavil ve Stéblové. Z dopravní kanceláře vyšel výpravčí, aby se po chvilce vrátil zpět - chtěl postavit vlakovou cestu pro protijedoucí motorový vlak. Starší průvodčí však najednou dal souhlas k odjezdu, který přebral vlakvedoucí a následně četa na lokomotivě. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby vlak vypravil výpravčí - ten byl v tu chvíli uvnitř budovy zastávky. Kdo dal první signál k odjezdu se dodnes neví - mladšímu průvodčímu mohlo omylem spadnout do svítilny zelené sklíčko, dále připadá v Úvahu cestující s baterkou nebo cyklista na nedalekém přejezdu. Vše by se dalo ještě zachránit, kdyby si strojvedoucí Miroslav Pleskot (nehodu přežil a naživu byl ještě v roce 2001) sledoval návěstidla. Minul odjezdové návěstidlo v poloze stůj (!), říznul výměnu (v tu chvíli postavenou pro protijedoucí vlak) a pokračoval v další jízdě. Výpravčí se snažil vlak doběhnout a zastavit, závorář se ho snažil dohnat na kole. Marně. Poslední nadějí bylo hradlo - telefonát výpravčího přišel pozdě - vlak už projel. Mezitím souprava minula vjezdovou návěstidlo v poloze volno (!) a pak přišel tragický kilometr 8,1, kde došlo ke střetu s protijedoucím vlakem. Bylo 17 hodin 44 minut. Střet vlaků v plně rychlosti vykonal své - ze zcela zdemolovaného vozu M 131.1272 začala unikat nafta. Do toho hrozil výbuch kotle parní lokomotivy - strojová četa začala vysypávat žhavé uhlí, které zapálilo unikající naftu. Plameny dosahovaly výše až 4 metrů. V nich uhořelo a na následky těžkých zranění na místě, v nemocnici nebo cestou do ní zemřelo 118 (dle jiných zdrojů 110) lidí. Dalších 110 (dle jiných zdrojů 106) bylo vesměs těžce zraněno nebo popáleno. Zranění a mrtví byli vynášeni za pomoci místních obyvatel na nedaleké pole a pokládáni ve 2 řadách. Sanitky odváželi zraněné do nemocnic v H.Králové a Pardubic, kde se operovalo i v porodnici. Před příjezdem příslušníků VB docházelo k nechutnému hyenismu - okrádání mrtvých a zraněných nebylo nic výjimečného. V novinách se o nehodě objevila pouze krátká zpráva, objevila se pochopitelně velká snaha nehodu ututlat. Zástupci Ministerstva dopravy navštívili zraněné v nemocnicích, kde dostali 800 Kčs zálohy bolestného a 2 pomeranče. Strojvedoucí parní soupravy byl odsouzen na 5 let vězení, po 3 letech byl ale propuštěn. Nehoda zasáhla celý kraj - oběti byly hlavně z Pardubic, Hradce Králové, nedaleké Čeperky, samozřejmě Stéblové, ale i Chocně a dalších míst východních Čech.

Jako u mnoha podobných neštěstí byl tedy na vině lidský faktor a shoda několika hrubých pochybení.

Zdroj: http://loko.goo.cz/nehody/14111960.htm
IP zaznamenána

                                                                            J.S.
 

Stránka vytvořena za 0.315 sekund, 23 dotazů.