Grygovské otevřené fórum

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Autor Téma: Paní Anna Janoušková  (Přečteno 5973 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
Paní Anna Janoušková
« kdy: Prosinec 06, 2007, 17:29:42 odpoledne »

Paní Anna Janoušková (nar. 5. května 1915)

Motto: "Dbejme, aby nám stáří neudělalo vrásky také na duši, když už je kreslí na tváři."



Stáří někdy přináší problémy. Ubývá sil a běžné životní situace se pojednou jeví jako nezvládnutelné překážky. Vše je ještě horší, když žijete sami a nemáte po ruce nikoho, kdo by vám pomáhal s tím, co je pro vás již problematické. Pro mnohé staré lidi je taková situace zdánlivě neřešitená. Příbuzní buč již nežijí nebo mají své rodiny a společné soužití z různých důvodů není možné. Do podobných potíží se před nedávnem dostala i naše spoluobčanka, paní Anna Janoušková. Vyřešit její situaci jí nakonec pomohla naše obec, především pak místostarostka paní Božena Skopalíková. O tom, jak dnes, po čtyřech měsících odchodu z Grygova, paní Janoušková žije, jsme se s oběma našimi místostarosty zajeli přesvědčit do Domova důchodců v Olomouci-Chválkovicích.


Nejprve se zdálo, že s paní Janouškovou nebude komunikace vůbec možná. Vůbec nás neslyšela. Ale staniční sestra, paní Olinka, nám poradila, jak musíme s babičkou (snad si mohu dovolit ji tak nazývat) mluvit - pěkně zblízka a přímo do ucha. Paní Janoušková má sice sluchátka, ale jak nám řekla, nezvykla si na jejich používání. Také bylo zřejmé, že babičku naše "početná delegace" trochu zaskočila. Ovšem ne nadlouho. Když zjistila, že jsme ji nepřijeli znovu stěhovat, její počáteční obavy se rozplynuly, uvolnila se a mnohé nám povyprávěla. Když pominu zmínky o špatném sluchu, zraku, paměti a pohyblivosti, musím konstatovat, že paní Janoušková si na nic nestěžuje, což je v dnešní době spíše výjimkou.

V závorkách v rámci přímé řeči uvádím své upřesňující Údaje či poznámky.


"Narodila jsem se nedaleko Grygova v Majetíně. Byli jsme tři holky a kluk. Ten umřel mladý. Do školy jsem chodila v Majetíně, tam jsem prožila i dětství a léta dospívání. Pak jsem se vdala a válku jsme přečkali v Lipině nad Šternberkem, co jsme přes ni jeli, když jste mě vezli z Berouna. Bydleli jsme tam na zemědělské usedlosti a tam se nám také narodili i dva starší chlapci, Milan a Honzík. Protože by to měli daleko do školy, až do Šternberka, přestěhovali jsme se raději v roce 1948 do Grygova, Na Horka. Dostali jsme byt, protože manžel šel pracovat jako skalař do lomu a vápenky. Nakládal v lomu vápenec na vozíky, které pak odvážel Emil Horák z Grygova (dědeček našeho spoluobčana Ing. Pavla Horáka) malou lokomotivou po Úzkokolejce do vápenky. Tam se vápenec skládal do pece a pálilo se z něj vápno. Aby chlapi tu dřinu v létě vydrželi, chodili nakládat vozíky ve dvě nebo ve tři hodiny v noci, kdy nebylo takové horko. Na Horkách se nám narodily další dvě děti, syn Pepa a dcera Olga. Když děti odrostly, pracovala jsem v zemědělství, na statku a taky v olomoucké Zoře. S přibývajícím časem si děti založily vlastní rodiny a odešly z Grygova. Pak mi umřel manžel a zůstala jsem sama. Už je to 36 let. Kolem roku 1980 se v domě, kde jsem bydlela, měly provádět stavební Úpravy. "Na přechodnou dobu", mě odstěhovali ze samoty do dědiny, do "Domu služeb". Přechodný pobyt se ale poněkud protáhl, vlastně na celých pětadvacet let a zpět Na Horka jsem se již nikdy nevrátila. V obou bydlištích v Grygově se mi líbilo, i když ani v jednom jsem neměla svoji koupelnu nebo záchod. Prostě jsem tak žila a ani mi nepřišlo, že by mohlo být jinak."


Zvědavě se ptáme, na co ze života v Grygově paní Janoušková vzpomíná ráda a co se jí zde naopak nelíbilo.

"Není nic, na co bych vzpomínala nerada, žila jsem v Grygově spokojeně. Moc ráda vzpomínám na zábavy, ktery se konávaly na parketu v Hájku (vrásčitá tvář se babičce rozjasnila a na rtech se objevil Úsměv). Měla jsem to tam z domu Na Horkách kousek a často jsem tam chodila poslechnout si muziku, i když já jsem nikdy nebyla člověk zrozený pro zábavu, spíš pro práci. A práce mě vždy těšila, i když nebyla lehká. I v důchodu jsem chodila pomáhat ostatním na pole nebo na zahrady. Byla jsem také dlouho v Červeném kříži v Grygově, na stráně vápencových lomů jsem chodila sbírat šípky. Vyhráli jsme tehdy 1. místo v republice v soutěži ve sběru a pěstování léčivých bylin." (Následující foto je z této doby.)


Jak to bylo s odchodem z Grygova?

"S postupujícím stářím začaly problémy, protože jsem v Domě služeb žila sama. Třeba jsem doma spadla a zlomila si ruku nebo rozbila hlavu a bylo štěstí, že Lovečkovi byli vedle v obchodě a zavolali mi pomoc. Nevím, jak by to kolikrát dopadlo, kdyby se to stalo večer a nikdo poblíž nebyl. Děti se mnou žít nemohly, mají svoje  rodiny a byt na to byl malý. Boženku (Skopalíkovou) si pamatuji ještě jako malou holku, vždyť je stejně stará jako moji dva starší kluci. S Milanem chodila do třídy a ještě dnes se potkávají na srazech. Nakonec jsem se dala přesvědčit, že ve svých letech už sama žít nemohu a tak mě Boženka s mojí vnučkou Erikou začaly vyřizovat umístění do Domova důchodců. Nebylo to snadné, protože nejdříve se musely vyřídit papíry. (Paní Janoušková tehdy neměla vyřízený příspěvek na péči, který je pro umístění v domově potřeba.) Proto mě tady mladý pán (ukazuje na místostarostu Petra Chramostu) s Boženkou odvezli napřed do Moravského Berouna (na geriatrii - dřívější LDN). Až se všechno vyřídilo, převezli mě teprve sem do Chválkovic. Bylo mi velice těžko, když jsem musela opustit místo, kde jsem tolik roků bydlela a měla kamarádky a známé. Na Horkách to byli třeba Kovářovi, Valentovi, Jechovi, Mikošovi, Šimoníkovi, Nádeníčkovi, v dědině pak Zdena Čejková, Anežka Hlaváčová, Lojzinka Žídková, Věrka Kelnarová a další. Nedalo se však nic dělat, ztrácím nejenom sílu, ale i paměť a nechci druhým přidělávat starosti."


A jak se jí v Domově důchodců líbí?

"Je to tu moc hezké, dobře se tady o mě starají a pěkně se mnou zacházejí. Dokonce tu pracují i sestřičky z Grygova - Olinka a Radka - Olinku znám jak běhávala jako děvče po Hájku. (Jedná se o staniční sestru Olgu Škarkovou a její neteř Radku Grmolenskou.) V domově žije také Miladka Suchánková (Pavlíková) z Grygova, už jsem ji byla navštívit na pokoji. Jídlo mi tu chutná, navštěvují mě příbuzní, taky mi pořád něco nosí, ani to skoro nestačím sníst. Už jsem si na tu velkou změnu zvykla. Míváme různé programy, zrovna včera bylo divadlo. Společně cvičíme a potom si vždy zazpíváme. Až bude teplo, budeme jezdit na výlety, pojedeme na Svatý Kopeček a teč před Vánocemi k radnici, podívat se na rozsvícený vánoční strom. Jenom těžce nesu, že tak špatně slyším, proto už mě mnohé věci nebaví jako dřív."

S oběma grygovskými místostarosty a staniční sestrou Olgu Škarkovou

Rozloučili jsme se a popřáli paní Janouškové, ať jí zdraví co nejvíce slouží. Alespoň tak jako doposud. Dověděli jsme se o ní totiž, že je v domově naprostou výjimkou tím, že nepotřebuje ve svých dvaadevadesáti letech užívat žádné léky.

"Jste hodní, že jste za mnou přišli a pozdravujte všechny v Grygově."

Závěru netřeba. Popis jednoho prostého lidského osudu z Úst představitelky jeho hlavní a jedinečné role hovoří za vše. Nezbývá mi proto, než za nás všechny, kteří jsme s paní Annou Janouškovou rozprávěli, skončit poděkováním: 

"Babičko, děkujeme za hezké chvíle prožité ve Vaší milé společnosti."


Odkazy na instituce, o kterých je v rozhovoru zmínka:

Odborný léčebný Ústav Moravský Beroun http://www.olung.cz/
Domov důchodců a penzion Chválkovice http://www.ddol.cz/
« Poslední změna: Prosinec 06, 2007, 18:12:02 odpoledne od J.S. »
IP zaznamenána

                                                                            J.S.
 

Stránka vytvořena za 0.231 sekund, 28 dotazů.