Grygovské otevřené fórum

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Autor Téma: Pokání a touha po Ježíši  (Přečteno 2737 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Svaťa Dysmas

  • Mladší člen
  • **
  • Oblíbenost: +27/-49
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 58
Pokání a touha po Ježíši
« kdy: Únor 17, 2008, 19:32:12 odpoledne »

Pokání

Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti.
Žalm 103
 
Karlův otec pocházel z věřícího domu, sám však nebyl obrácen. Přesto chtěl, aby jeho děti byly vychovávány v křesťanské víře. Když jednoho dne přišel domů, oznamovala mu jeho žena, že malý Karlík byl velmi neposlušný. Otec chlapce pokáral a poslal ho spát. Žalostný pláč dítěte krátce nato podnítil otce, aby přistoupil k jeho lůžku. Starostlivě se ho otázal: „Pročpak pláčeš?" - „Ó tatínku, Bůh má všecko zapsané ve Své knize, co jsem provedl." Otec mlčel a chlapec pokračoval: „Nemohlo by to být smazané?" - Aby ho uklidnil, otec řekl: „Mohlo, ale musí se za to Boha prosit." Karlík slezl z lůžka a poklekl. Pak řekl otci: „Tatínku, kdyby sis klekl se mnou, snad by mě Bůh spíše vyslyšel." Otci bylo těžko, neboť si nikdy rád neklekal na kolena, ale z lásky ke svému chlapci tak přece učinil. „Tatínku, modli se za mne, ty to umíš lépe říci než já." Otcovy rozpaky rostly, a přitom si vzpomněl na svou matku, jež se s ním také modlívala. „Jak může Bůh moje hříchy smazat?" tázal se Karlík dále. „Skrze Ježíšovu krev," zněla krátká odpověč. „A je v té knize Boží taky něco o tobě a o mamince?" - „Jistě," odpověděl otec. „Ale to je přece taky všecko smazané, že ano, tatínku!" Zasažen ve svědomí, počal otec slzet, a při zoufalém pohledu na manželku viděl, že i ona pláče. A náhle klečeli všichni tři a prosili Boha za odpuštění svých hříchů. Zbloudilé ovce se vrátily domů ke stádu a Bůh otevřel široce Svou náruč, aby přijal ty, na něž tak dlouho čekal.


Touha

Ale tyto (divy) zapsány jsou, abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste věříce, život měli ve jménu jeho.
Jan 20,31
 
 Roku 1687 byl sice ještě mladý, ale pro svou učenost již známý univerzitní učitel z Lipska na návštěvě u faráře Sandhausena v Lůneburgu. Tento mladík byl považován za zbožného muže, ale při vší zbožnosti mu chybělo to nejdůležitější: nový vnitřní život, život z Boha, a pokoj. V Lůneburgu měl mít nyní kázání v kostele, a to na shora uvedená slova z Evangelia Jana. Zabýval se svým námětem a přemýšlel o těchto slovech, přičemž si uvědomoval, že mu chybí právě to, o čem svědčí uvedená slova a po čem tolik toužil: věčný život. Cítil, že je při vší své zbožnosti před Bohem ubohý hříšník. Zmocnil se ho velký strach a celé dny ho neopouštěl. Volal k Bohu: „Ó Bože, vysvoboč mne z tohoto ubohého stavu!" A jeho duši posloužil k záchraně právě ten verš, na nějž měl kázat. Nečetl zde, že má a smí věřit v Ježíše Krista, Božího Syna? A neosvědčovalo mu toto Boží slovo, že nalezne život, pakliže v Něho uvěří? Obrátil se tedy s touhou a důvěrou k Pánu Ježíši, Božímu Synu, a nalezl v Něm život a jistotu spasení.  Tento mladý muž byl August Hermann Francké, zakladatel známých sirotčinců v Halle.
I ty můžeš nalézt pokoj s Bohem a věčný život, obrátíš-li se v pokání a víře k Pánu Ježíši. Dosud se na Něho nikdo neobrátil marně.

Dobrá setba
 
IP zaznamenána
 

Stránka vytvořena za 0.089 sekund, 23 dotazů.