Grygovské otevřené fórum

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Autor Téma: Jak to bylo s Janem Husem?  (Přečteno 2957 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
Jak to bylo s Janem Husem?
« kdy: Listopad 26, 2006, 08:17:57 dopoledne »

Před několika měsíci mne v místním tisku zaujal zajímavý příspěvek pana Svatopluka Dysmase. Domnívám se, že nebude na škodu si ho připomenout, a proto jsem ho zařadil do této rubriky, neboť poselství Mistra Jana Husa je stále aktuální: 


Český kazatel a reformátor Mistr Jan Hus se narodil v roce 1371 v Husinci u Prachatic. Společnost v jeho době nepochybovala o existenci živého Boha, který je nekonečný a zároveň osobní.

Studoval na pražské univerzitě artistickou fakultu, kde získal v roce 1396 titul mistra svobodných umění. V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu a jako universitní profesor (od r. 1400) byl vysvěcen na kněze (r. 1400) a začal kázat v kostele sv. Michala. V roce 1401 byl zvolen děkanem filozofické fakulty a o rok později rektorem univerzity. Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli, kterou nechali postavit dva bohatí laici roku 1391. Vymínili si, že kněží musí kázat každou neděli, a že aspoň o svátcích se musí kázat v češtině. To bylo na tu dobu nezvyklé, v ostatních chrámech se bohoslužba soustředila na mše a svátosti, zatímco v Betlémské kapli Hus sloužil mše, kázal a učil Boží slovo. Šlo mu o reformu římské církve a proto kritizoval církevní autority za jejich aroganci k lidem, kupčení s odpustky, smilstvo a zhýralost. Ukazoval na nešvary bohatého panstva. Získal si tím obdiv široké vrstvy pražské společnosti, od chudých lidí až po královskou společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší názory, které oni nahlas vyslovit nesměli. Husovým vzorem byl Jan Wycliff (u nás znám jako Wyklef), jehož učení proniklo do Čech koncem 14. století. Ačkoli Hus veřejně obhajoval jeho knihy a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost, vždy pečlivě zkoumal v bibli, je-li toto nové učení v souladu s písmem. Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny Žofie, byla mu jeho kázání tolerována. V roce 1408 se ale arcibiskup postavil proti každému, kdo uznával Jana Wycliffa a přikázal všem odevzdat jeho spisy. Čeští mistři i studenti odmítli poslušnost a spisy nevydali. Pražský arcibiskup dal v roce 1410 spálit Wycliffovy spisy jako kacířské a na Husa uvalil kletbu. Hus měl přísný zákaz kázat a konat v Praze církevní obřady. Příkaz papeže nemohl poslechnout, odvolával se na Kristovo učení a hlásal, že pokud se církev mýlí nebo dává příkazy, které nejsou v souladu s učením Ježíše Krista, nemusí je poslechnout. Jedinou hlavou církve není papež ale Kristus. Hus uznával zákonnou autoritu, ale viděl ji vždy jako autoritu odvozenou, ne absolutní. Spor se přiostřuje, když Hus vystoupí proti vyhlášení křížové výpravy vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi Ladislavu Neapolskému. V této bule papež vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů zÚčastní. Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a nazval papeže antikristem. Hlásal: Neosvobodí-li člověka Pán Bůh na základě upřímného pokání, pak jej kněžské prohlášení spasit nemůže. Následují lidové bouře, které znepokojily i krále. Na Husa však nyní Jan XXIII. vyhlásil klatbu, stejně jako na všechny, kdo se s ním stýkali. Zároveň nařídil, že má být Hus zajat a souzen podle církevních zákonů a že má být zbořena Betlémská kaple. V tomto okamžiku se od papeže Hus odvolává ke Kristu jako „nejvyššímu soudci“. Až do odjezdu na svolaný Kostnický koncil Hus žije pod ochranou Jindřicha Lefla z Lažan na hradu Krakovci. Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla. Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo českékrálovství nařčeno z kacířství. Nebezpečí ale přišlo od koncilu, který zasedal v jihoněmecké Kostnici. Císař Zikmund vyzval Husa, aby se omluvil za své kacířství před církevním koncilem. Žádal jeho podřízení se autoritě církve. Jakmile vstoupil Hus na půdu církve, podléhal církevnímu právu a podle něj už byl předem odsouzen. V Kostnici byl zatčen a uvězněn. Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest doživotního žaláře pokud se omluví, nebo bude upálen pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z názorů, které nikdy nehlásal. Vždy byl ochoten odvolat své učení, pokud mu církevní soud nebo kdokoli se shromáždění delegátů koncilu prokáže na základě Božího slova, že nemá pravdu. To mu ale nebylo umožněno. Je zajímavé, že v jednu chvíli byl uvězněn spolu s papežem Janem XXIII., kterého koncil odvolal pro jeho bezectnost a mravní nečistotu. A zatímco bývalého papeže povýšili do Úřadu biskupa, Husa odsoudili k upálení. Ani po dlouhém vězení, tělesných trestech a psychickém tlaku Hus neustoupil ze svých názorů a byl 6.července 1415 upálen na hranici před hradbami Kostnice a to na místě, kam se zahrabávali koně. Kati Husův popel vyhrabali a hodili ho do Rýna, aby z Husa, jako z kacíře, nic nezůstalo a jeho příznivci nemohli uctívat jeho ostatky. Rok po Husově smrti padl do spárů ohně také jeho věrný přítel, stoupenec reformy Jeroným Pražský. Husovo učení dalo vzniknout husitskému hnutí, české reformaci a Úsilí o proměnu katolické církve. Zasloužil se vydání Dekretu kutnohorského, který podstatně zmenšil význam německých mistrů. Husovi se také přiznává zásluha na reformě českého pravopisu - začal jako první používat čárky. Byl prvním z našich spisovatelů, který dbal na čistotu jazyka.

Odkaz Jana Husa k nám mluví i dnes v postmoderní době. Jeho poselství mluví naléhavě a vydává svědectví o lásce, odvaze i síle víry. ,,Všechna rozumová stvoření včetně andělů, jsou povinni poslouchat Boha. Neměli bychom však nikdy nikoho poslouchat v něčem špatném, i kdyby to byla maličkost. Přikazují-li kněží nebo světští vládcové něco v souladu s Kristovým učením, jsme povinni poslouchat. Pokud tě vedou ke špatnostem, neposlechni. Více sluší poslouchat Boha než lidi. Proto je někdy správné neposlechnout kněze ani své představené. Raději ať na mne položí mlýnský kámen a ponoří mne do hlubokého moře. Je mi lépe zemříti než ve zbabělosti před časným trestem upadnout do rukou Pána a pak snad do ohně a do věčné hanby.''

Z různých zdrojů upravil Dysmas Svatopluk


Citace
   
* Kdyby celý svět mi říkal něco, co se vzpírá mému rozumu, nemohl bych takovou věc tvrdit bez odporu svědomí.
* Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.
* Pravda je jen to, co jest dobrem všech.
* Zlořečný je ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu.

Jan Hus


Podrobné informace o Janu Husovi:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hus
« Poslední změna: Březen 16, 2007, 12:43:39 odpoledne od J.S. »
IP zaznamenána

                                                                            J.S.
 

Stránka vytvořena za 0.192 sekund, 29 dotazů.