Grygovské otevřené fórum

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Anketa

Pijete pivo?

Ano a rad
- 4 (80%)
nekdy
- 1 (20%)
spis ne
- 0 (0%)
vubec
- 0 (0%)

Celkem hlasů: 5


Autor Téma: Pivo :-)  (Přečteno 13756 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Dosik

  • Plný člen
  • ***
  • Oblíbenost: +114/-42
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 180
Pivo :-)
« kdy: Únor 08, 2007, 21:06:55 odpoledne »

IP zaznamenána

Dosik

  • Plný člen
  • ***
  • Oblíbenost: +114/-42
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 180
České pivo - historie a současnost
« Odpověď #1 kdy: Únor 08, 2007, 21:10:20 odpoledne »

České pivo
Staří Čechové pohlíželi na pivo nejen jako na osvěžující nápoj, ale také jako výživný, chutný a levný "tekutý chléb". v pivu viděli také lék na celou řadu nemocí. Současný trh jim dává za pravdu. Český národ je první ve světové spotřebě piva a pivo je velmi oblíbeným národním nápojem.

Pravděpodobnou kolébkou výroby piva je Mezopotámie, kde Sumerové a Asyřané pěstovali již v sedmém tisíciletí př.n.l. různé obiloviny, včetně ječmene. Předpokládá se, že výroba piva byla objevena náhodou při zjištění, že v nádobce, ve které bylo rozemleté obilí a do které vnikla voda, vznikl příjemný nápoj s lehce omamným Účinkem. Nejstarší písemné zprávy o pivu pak pocházejí z období přibližně tři tisíce let př.n.l. z Babylónu .

Na Území dnešní ČR vařili pivo už Keltové, avšak chmelení piva se připisuje Slovanům. Nejstarším písemným dokladem o výrobě piva je nadační listina krále Vratislava II. z roku 1088 pro vyšehradský chrám, ve kterém přiděluje kanovníkům desátek z chmele. Vaření piva v ranném středověku nebylo ale jen výsadou klášterů, ale i měst. Každý měšťan měl právo vařit pivo, toto právo v královských městech přiznával král, v  poddanských městech vrchnost. Před konkurencí chránilo výrobce tzv. právo mílové zakazující zhruba od okruhu deseti kilometrů dovážet cizí pivo do města. Původně si každý vyráběl pivo sám, postupně však nastávala koncentrace výroby až do podoby městských pivovarů a vznik samostatných řemesel - sladovníků a později i pivovarníků. Na konci 15.století však i šlechta zjistila, jaké jsou ekonomické výhody při výrobě piva a docházelo ke sporům s městy o ochranářská opatření. Svatováclavská smlouva z roku 1517 Ludvíka Jagellonského určila pravidla pro výrobu piva a její důsledky platily až do roku 1869. Od této doby mohl každý založit pivovar bez ohledu na stav, i když původní právo várečné zůstalo zachováno.

Uvolnění přišlo v situaci, kdy se změnila technologie vaření piva z původně svrchně kvašeného ve spodně kvašené podle bavorského vzoru. v  této době se končí s tradiční řemeslnou výrobou piva, kterou přivedl k  dokonalosti slavný český sládek F.O. Poupě (1753-1805). Patronem českého pivovarství byl sice stále sv. Václav, určený jako patron Karlem IV., avšak výroba se stávala čím dál více průmyslovou a technicky komplikovanější.

Surovinou pro výrobu piva byla na konci 18.stol. nikoli pšenice, ale především ječmen a český chmel. Významným počinem je pak v roce 1842 otevření nového Měšťanského pivovaru v Plzni, ve kterém bavorský sládek Groll vytvořil prototyp dnešního světlého ležáku, který se stal dominantním typem nejen u nás, ale později i v celém světě. Na Úspěchu se podílely i české suroviny - chmel a slad, které se postupem času staly vedle piva významnými exportními komoditami. Bouřlivý vývoj českého pivovarství zastavily dvě světové války a následné období plánovaného hospodářství.

Historický vývoj českého pivovarství, kvalita českých surovin, pracovitost a odbornost českých sládků a možná i nedostupnost investic na modernizace pivovarů v posledním období měly za následek, že chuť českého piva je dnes poněkud odlišná než v  zahraničí. České pivo je mnohem voňavější a pitelnější než zahraniční piva, což se dá i dokázat při chemickém rozboru piv. Již na první pohled je i laik pozná, že české pivo má trochu tmavší barvu. Zásadním rozdílem oproti ostatním druhům piva je přítomnost tzv. neprokvašeného extraktu, sacharidických složek, které dodávají pivu plnost a spolu s nasycením CO2 i chuť k dalšímu doušku. Zbytkový extrakt je doprovázen polyfenoly, které mají vedle jemné hořkosti antioxidační funkci a jejichž přítomnost je předmětem českého výzkumu.

Český milovník piva je velmi konzervativní. České pivovary vyrábějí především výčepní piva a ležáky a speciální piva. Ty posledně jmenované pro ně představují jen zlomek produkce. Jedinou výjimkou je Pivovar u Fleků, kde se vaří 13% tmavý ležák. Malé a nejmenší pivovary vyrábějí procentně více speciálů než velké pivovary, pro které je ze speciálů nejzajímavější nealkoholické pivo, dia pivo, případně lehké pivo. Speciální piva jsou obecně atraktivní pro hostinské minipivovary, které tak mohou vyniknout na téměř neexistujícím trhu.

Jak je vidět, český národ je při konzumaci piva, kterému rozumí, velmi konzervativní. Pro mladou generaci, která má ráda energetické nealkoholické nápoje by mohlo být zajímavé např. pivo typu Radler, směs piva a ovocného nápoje, která má příjemnou a osvěžující chuť.

RNDr. Karel Kosař, CSc.,
ředitel Výzkumného Ústavu pivovarského a sladařského

« Poslední změna: Únor 08, 2007, 21:17:52 odpoledne od J.S. »
IP zaznamenána

Dosik

  • Plný člen
  • ***
  • Oblíbenost: +114/-42
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 180
Co možná o českém pivu ještě nevíte
« Odpověď #2 kdy: Únor 08, 2007, 21:12:59 odpoledne »

Co možná o českém pivu ještě nevíte

    * první zpráva o výrobě piva u nás uvádí, že v roce 993, kdy byl vysvěcen druhým českým biskupem Vojtěch, vyráběli tamní benediktýni pivo. Nicméně byl to on, kdo vaření piva zakázal
    * zákaz vaření piva byl zrušen rozhodnutím papeže Inocence IV., které vyprosil pro své "bohabojné a pivo milující poddané Čechy" král Václav I. (1230 - 1253)
    * prvním historickým dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva je nadační listina prvního českého krále Vratislava II. (1061-1092) pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088. V této listině se kromě mnoha darů, jako jsou nemovitosti a platy, kanovníkům vyšehradské kapituly přiděluje desátek chmele pro vaření piva
    * o velké oblibě piva u našich předků, která mnohdy vedla k nadměrnému holdování tomuto nápoji, svědčí některé zákony vydané v roce 1039 knížetem Břetislavem I. Jsou v nich vymezeny tresty pro krčmáře, kteří přechovávali opilce, jako například rozbití veškerého hospodského nádobí, oholení hlavy, pranýřování na veřejném místě atd.
    * starobylou výsadou zprvu královských, později i poddanských měst bylo právo várečné. Každý občan bydlící uvnitř města a v navazujícím předměstí měl právo vařit pivo. Zavedení tohoto pravidla se přisuzuje králi Václavu II. (1278 - 1305)
    * rovněž ve Zlaté bule císaře římského a krále českého Karla IV. (1346 - 1378) z roku 1356 se právo vařit pivo přiznává všem občanům města bez omezení
    * původně si každý měšťan připravoval slad a pivo sám a rovněž je čepoval nebo prodával najatému šenkýři. Avšak postupně bohatí měšťané zdokonalovali zařízení svých pivovarů a pronajímali je k várkám měšťanům, kteří měli sice pouze sladovny, ale patřilo jim také právo vaření a výčepu piva. Městské domy se tak začaly rozlišovat na právovárečné, které měly právo vaření piva i zařízení pro tuto činnost (tj. pivovar), nákladnické, které měly rovněž várečné právo, ale jen sladovnu, a domy ostatní, které várečné právo neměly
    * podle rozhodnutí krále Václava IV. (1378 - 1419) z roku 1398 právo vařit pivo zůstalo všem měšťanům, protože vaření piva nebylo uznáváno jako řemeslo, nýbrž obchod. Skutečnost, že ve středověku nebylo pivovarství řemeslem, ale bylo jím jen sladovnictví, vysvětluje, že ve starých knihách i výroba piva byla nazývána sladovnictvím a do dnešního dne je vedoucí výroby v pivovaru tradičně nazýván sládkem a oslovován "pane starý", neboť v době zakládání cechů byli v čele představenstva zkušení starší sládkové
    * nejstarší pivovary právovárečníků či obcí, doložené z 13. a 14. století, byly založeny např. v Teplé (1200), v Hodoníně (1228), v Olomouci (1250), v Německém Brodu (1333), ve Vodňanech (1336), v Jilemnici (1348) a v Třeboni (1379)
    * měšťané dlouho bránili šlechtě ve vaření piva, avšak ve "Smlouvě svatováclavské" z roku 1517 král Ludvík Jagellonský (1516 - 1526) stanovil, že šlechtici mají na dobu 6 let právo vařit pivo pro vlastní potřebu, ale nesmějí je o výročních trzích přivážet do města. Tato výsada vařit pivo na šlechtických usedlostech byla prodloužena natrvalo
    * na konci středověku a kolem poloviny 16. století patří již pivovarství k nejvýnosnějším podnikům poddanských měst a hlavně šlechtických velkostatků. S růstem bohatství šlechtických rodů za Habsburků měla šlechta prostředky a investovala je do pivovarů na svých statcích a ve svých poddanských městech Třeboni, Českém Krumlově, Kroměříži, Jičíně, Pardubicích a jinde
    * v roce 1712 bylo v Čechách 1 294 pivovarů, z toho 991 panských, 138 pivovarů v poddanských městech a pouze 165 v královských a horních městech. Celkový výstav piva byl 1 333 650 hl
    * středověký pivovarský monopol měšťanů na výrobu a výčep piva v jednotlivých městech a ve vymezeném obvodu byl zrušen dvorními dekrety za vlády Josefa II. (1780 - 1790) v roce 1788
    * starobylé právo várečné nebylo nikdy dvorními dekrety zmíněno nebo zrušeno. Z těchto a řady dalších důvodů právo várečné zůstalo nedotčeno až dodnes. Svědčí o tom v neposlední řadě uplatňování restitučních nároků majiteli a podílníky právovárečných domů při privatizaci některých pivovarů
    * v roce 1835 bylo v Čechách ještě 1 087 pivovarů s výstavem 1 966 004 hl. V roce 1900 bylo již jen 804 pivovarů, ale s výstavem 11 967 813 hl
    * z technologického hlediska i z hlediska významu českého pivovarnictví pro rozvoj tohoto oboru ve světě bylo historickým mezníkem založení Měšťanského pivovaru v Plzni (Prazdroj) v roce 1842, jehož spodně kvašené světlé pivo se stalo velmi rychle světovým prototypem ležáku. Prakticky během 40 let všechny české a moravské pivovary přešly komplexně na výrobu pouze spodně kvašených piv
    * obliba českých piv v zahraničí rychle rostla. Vedle plzeňského Prazdroje získávala na popularitě piva další, jako např. Budvar z Českého akciového pivovaru v Českých Budějovicích a dalších míst. V Praze byla v roce 1869 zahájena výstavba Akcionářského pivovaru na Smíchově, v roce 1883 byl založen pivovar na Vinohradech, 1895 v Holešovicích a v roce 1900 v Braníku
    * na Moravě vznikl pivovar v roce 1860 v Jihlavě, 1872 v Přerově a v témže roce vznikl první brněnský akciový pivovar, dnešní Pivovar Starobrno, a. s.
    * v roce 1913 bylo v českých zemích již jenom 648 pivovarů, ale celkový výstav dosáhl 13 112 710 hl. Nicméně první světová válka byla velkou pohromou pro české pivovarnictví
    * v meziválečném období pokračovala koncentrace pivovarů a v Československu poklesl počet pivovarů z 590 v roce 1921 na 381 v roce 1937
    * dekretem prezidenta republiky ze dne 24. října 1945 byly znárodněny pivovary s výstavem nad 150 000 hl v roce 1937 a vznikly z nich národní podniky
    * přes veškeré problémy pivovarský průmysl nezklamal a i v době nedostatku jiných potravinářských výrobků zásoboval plynule trh pivem
    * v roce 1970 byl uveden do provozu první pivovar postavený po roce 1945 - Pivovar Nošovice, v roce 1991 přejmenovaný na Radegast
    * v období 1990 - 1995 prakticky všechny pivovary uskutečnily zásadní modernizaci všech výrobních Úseků

Pramen: prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc., Ing. Ivo Hlaváček, CSc.: České pivo, vydala NUGA, nakladatelství a vydavatelství se sídlem v Pacově, 2. vydání 1999

« Poslední změna: Únor 08, 2007, 21:18:06 odpoledne od J.S. »
IP zaznamenána

Dosik

  • Plný člen
  • ***
  • Oblíbenost: +114/-42
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 180
Re: Pivo :-)
« Odpověď #3 kdy: Únor 08, 2007, 21:20:09 odpoledne »

Pivní sklo - základ Úspěchu značky na trhu


Současný pivní trh v České republice je konzervativní a vlastní produkt je navíc velmi homogenní. Proto je důležité, aby se od sebe jednotlivé značky lišily. Důležitou roli zde hrají jednotlivé části marketingového mixu. A pivní sklenice je bezesporu jeho velmi důležitou součástí.


V současné době se piva příliš neliší ani kvalitou a trvanlivostí. Co od sebe jednotlivá piva odlišuje, je image, jakou se jeho výrobci podařilo pivu vytvořit. A image se vytváří především prostřednictvím obalu. Posledním obalem, které pivo prodává a vtiskuje mu charakter, je nápojová sklenice. Tvar sklenice, typ sklenice, způsob dekorace tedy předurčuje nejen image, ale vzbuzuje i určité chuťové očekávání. Pivní sklo je nezanedbatelnou součástí boje o zákazníka.


Stejně jako pivo má svou historii, začínající v Mezopotámii, tak i pivní sklenice se začínají vyrábět na počátku 20. století.


Důležitým základem pro výrobu pivního skla byla sklárna. Vyráběla klasický sortiment, který podléhal regionálním požadavkům. Jako doplněk k výrobě se začaly vyrábět pivní sklenice. Tvar byl vyvíjen foukači skla. Jejich osobité estetické představy, stejně jako pragmatické aspekty (handling), byly východiskem pro konstrukční práci. Manufakturní konstruování sklenic umožnilo dodavateli sklenic rozvíjet rozmanitost nabídky. Pivovar tak mohl vybírat a kolekcionovat. Kolekcionizace dávala možnost osobně vybrat vhodné sklo.


Na manufakturní výrobu navazuje počátkem šedesátých let tzv. umělecká rekonstrukce. Ta vycházela z "uměleckého řemesla", či z průmyslového designu, kdy se umělečtí skláři o kultivaci pivního skla. Jejich návrhy byly orientovány v duchu času, dostávaly sémantiku. Začaly se u nich objevovat mezinárodní prvky a modernizovat se. Důraz se začal klást i na praktičnost výrobků. Možnost převrhnutí, udržitelnost pěny, snadnost čištění a tvar umožňující rychlé točení piva, to byl pouze základ, který ovlivňoval celkový dojem.


V současnosti se při návrzích pivních sklenic začíná prosazovat designově orientované konstruování. Designová orientace se orientuje převážně na požadavky trhu a zákazníků. Výsledky analýzy trhu slouží designerovi k efektivnějšímu uplatnění poznatků do konstrukce výrobků. Designově orientované konstruování je týmovou prací, na které se společně podílí výzkum trhu, marketing a design.

O tvaru sklenice rozhoduje cílová pozice v image značky piva, kterou má značka dosáhnout. Pivní sklenice slouží firmě k upevnění a udržení emocionálního monopolního postavení, protože zde dochází k souznění smyslů (chuť, optika, případně i zvuk). Dá se tedy poměrně přesně stanovit základní charakteristiky tvaru pivní sklenice, která je vhodná pro tu kterou značku piva.


Svoje pivní sklo používá Plzeňský Prazdroj, jiné má Budvar nebo Krakonoš. Každopádně české pivo jako pivo plzeňského typu, má svůj charakteristický pivní pohár, pivní sklenici a pivní džbánek.


Ing. Pavel Bobošík,
ředitel společnosti SAHM vyrábějící pivní sklenice


:) :) :)
IP zaznamenána

Dosik

  • Plný člen
  • ***
  • Oblíbenost: +114/-42
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 180
Pivní zajímavosti
« Odpověď #4 kdy: Únor 08, 2007, 21:24:45 odpoledne »

Pivní zajímavosti

Zajímavosti týkající se piva:

    * dlouhodobé požívání rozumného množství piva může snížit obsah tělesného tuku
    * ženám prospívají dvě třetinky piva denně, mužům až litr
    * Němky vypijí tolik piva jako muži
    * jeden Čech vypije ročně průměrně 320 piv
    * pivo se vařilo o 2000 let dřív, než se pekl z obilí chleba

Jak se také říká pivu?

blončák, kousek, bahno, boží dar, jediná jistota, laso, zrzavá voda, patrona, škopek,...

    * Pivo hřeje, ale nepálí. [české přísloví]
    * Pivo hřeje, ale nešatí. [české přísloví]
    * Pivo mladé, čep vyráží. [české přísloví]
    * Lepší teplé pivo než studená Němka! [Jára Cimrman]
    * Teprve pivo udělá žízeň krásnou. [Neznámý mudrc]
    * Mohli bychom být šťastni, kdyby vzduch byl tak čistý jako pivo. [Richard von Weizsäcker]

IP zaznamenána

Dosik

  • Plný člen
  • ***
  • Oblíbenost: +114/-42
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 180
Pivo a česká kultura
« Odpověď #5 kdy: Únor 08, 2007, 21:26:33 odpoledne »

Pivo a česká kultura

Existuje jen málo tak zřejmých a osobitých prvků v našem životě, které jsou chápány jako pevná součást českého života, české společnosti a české kultury, jako je pivo. Má svou mnohasetletou historii, má svou současnost a není pochyb o tom, že má svou budoucnost. Je tedy možné se na pivo a jeho nedílnou součást, hospodu jako místo konzumace, dívat v několika rovinách. Z hlediska literárního je možno uvést jako jeho protagonisty takové osobnosti, jako byl Jan Neruda, Jaroslav Hašek, Karel Toman, Bohumil Hrabal a řada dalších. Vedle nich však existuje i řada těch, jejichž tvorba znárodněla a nabyla anonymního charakteru. Zatímco do poloviny 19. stol. jsou hospody převážně místem setkání vlastenců, hospody 2. poloviny 19. stol. tento společensko-politický rys ztrácejí a mění se v střediska sousedského soužití, na počátku 20. stol. do nich proniká bohémsko-anarchistický duch (Gellner, Neumann, Hašek, Toman, Šrámek) i zřetelný rys společenského rebelství.

"Dalším Úhlem pohledu je hledisko jazykové - ne nadarmo je hovor spojený s popíjením oblíbeného nápoje častým tématem všech národních literatur," říká prof. PhDr. Jiří Kraus, DrSc., významný český bohemista a profesor z Karlovy univerzity. "Vždyť právě 19. století se svou snahou probojovat češtinu jako jazyk literární a veřejný považovalo hospodu a pití piva jako nápoje národního za významné prostředí národního uvědomění," dodává Jiří Kraus.

"Máme-li něco, co je v dnešní kosmopolitní době něčím typicky českým, co nás ovlivňovalo, utvářelo a pomáhalo uvědomovat si národní identitu, bylo tím a je naše pivo," poznamenává Jan Veselý, předseda Českého svazu pivovarů a sladoven. "Proto je vztah mezi českou kulturou a pivem vazbou samozřejmou a logickou, kterou nemůžeme opomíjet," říká Jan Veselý.

Českou kulturu ovlivnilo pivo i z hlediska hudebního. Vedle lidových popěvků a pijáckých písní to byl např. Bedřich Smetana (vzpomeňme sbor z Prodané nevěsty, árie Jeníka a Kecala z téže opery apod.). A neméně významný je i odraz piva ve výtvarném umění. Kdo by neznal Ladovy ilustrace, díla Lučka Marolda, Karla Černého, Františka Tichého, E. A. Pittermanna-Longena a dalších. Pivo bylo po léta významným fenoménem ovlivňujícím českou kulturu a nepochybně ji bude ovlivňovat v celé její šíři i v budoucnu.

IP zaznamenána

Dosik

  • Plný člen
  • ***
  • Oblíbenost: +114/-42
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 180
Pivo a hospody v české kultuře
« Odpověď #6 kdy: Únor 08, 2007, 21:29:29 odpoledne »

Pivo a hospody v české kultuře

Na rozdíl od bohaté tradice literárních oslav vína jako vznešeného a božského nápoje i jeho družného popíjení v průběhu kultivovaných sympozií (z řeckého syn-pottó, společně popíjím) se pivo všeobecně považuje za nápoj lidový, jehož konzumace bývá spojena s prostým a svrchovaně rovnostářským prostředím městských nebo venkovských lokálů. Ale přesto, nebo spíš právě proto popíjení piva a líčení postav a postaviček kolem něho představuje jedno z mimořádně zajímavých témat české literární historie i současnosti. Jak dokládá dnes už téměř zapomenutý autor veršů oslavujících pivo a jeho konzumaci Antonín Vojtěch Valenta Mělnický (1846-1892), společné posezení u piva dokázalo prolomit i národnostní rozpory, které ke konci 19. století vážně ohrožovaly až dosud vesměs klidné česko-německé soužití:

    Pivo pijou všichni rádi,
    kteří jsou tuzemci,
    žádný rozdíl mezi nimi,
    ať Češi, neb Němci.

    V pivě zkouší rovnoprávnost,
    křídla svá mohutná,
    dobré pivo Čechu Němci,
    vždycky stejně chutná.

    Ať si pivo v řeči cizí,
    chválí cizozemec,
    nad tou chválou rovnoprávně,
    hrdý Čech i Němec.

    Té naší rovnoprávnosti
    pivo pevným štítem,
    pročež pijme Češi Němci,
    pivo s věčným citem.

(Kniha veršů o pivě čili Piviáda, Vilímkovo nakladatelství 1875).

Je ovšem třeba přiznat, že uvedené verše jsou v domácí literatuře spíše výjimkou. Daleko častěji se tu totiž setkáváme s popíjením piva, které je doprovázeno českým hovorem a vlasteneckou agitací. Český radikál Josef Václav Frič ve svých pamětech vzpomíná, jak "přečasto vrazili jsme do krčmy nám neznámější, jen když jsme věřili, že se tam baví kruh vlastenců a zapěli jsme přede dveřmi jednu neb druhou ráznou píseň, načež se nám otevřely dveře dokořán a bodrých sousedů oči i jich statečných polovic jen jiskřily, když jsme jim opakovali Těšme se blahou nadějí, Sláva ti, vlasti má, Podskalskou nebo některou ještě ráznější."

Místopis pivních výčepů je v polovině devatenáctého století stejnou měrou i místopisem české literární tvorby. V hospodě U Červeného orla v Celetné se scházeli Čelakovský s Chmelenským, do Komárkovy kavárny v Ungeltě pravidelně docházeli Tyl, Mácha, Sabina, Jablonský, Erben, k Zelenému orlu do Michalské ulice směřovaly kroky Vocela, Erbena, Tomíčka, Tyla, Chocholouška, vlasteneckými hovory proslula Dittrichova Várka v Podskalí, kavárna U Tygra a četné další. V Brně se český hovor prosazoval v hospodách U Funtána a Kricka na dnešním Žerotínově náměstí nebo U Smetany na Veveří, v Pardubicích vznikla česká vlastenecká společnost Na Veselce, ve Vlašimi se ustavila dokonce přímo v městském pivovaru.

Tato pozoruhodná skutečnost pochopitelně nacházela svůj odraz i v domácí literatuře, a to v próze i v poezii. Jedno z prvních míst v líčení hospodského prostředí patří Janu Nerudovi, který sem zasazuje nejenom děj některých z Povídek malostranských (Pan Ryšánek a pan Schlegl, U tří lilií), ale i četných arabesek a především fejetonů.

Za pozornost stojí poměrně rozsáhlý místopis hospod, do nichž Jan Neruda (nejdříve jako malý chlapec s otcem, později pravidelně jako starý mládenec) docházíval. Nejčastějším místem jeho návštěv byl hostinec U Ježíšků (ve Spálené na místě dnešního Teska), ale pobýval také U Knoblochů na Betlémském náměstí, v Lötschově restauraci Na Příkopech, v Saském dvoře v Hybernské ulici, U Donátů a U Brejšků ve Spálené apod. K Nerudovým hospodám patřily také U Vonásků na Strahově, U Glaubiců na Malostranském náměstí, U Štajniců v Mostecké, Slovanská kavárna v dnešní ulici Karoliny Světlé (tehdy Poštovské), kavárna Čáslavského na Pernštýně, na Václavském náměstí navštěvoval hospody U Zlaté husy, U Špinků, U Arcivévody Štěpána, v Celetné U Petzoldů.

Ještě před Nerudou se mikrosvět hospod objevoval u Rubeše, Sabiny, Tyla, z jeho současníků stačí připomenout Hálka, kronikáře pražského života Quise, hodně kronikářské pozornosti v prostředí pražském i rakovnickém věnoval pivu i Zikmund Winter, který se redakčně podílel na vydání populárně odborných Pivovarských listů (od r. 1883) jako časopisu konkurujícímu o něco staršímu časopisu Kvas.

S prostředím hospod se spojuje tvorba Jaroslava Haška, Bohumila Hrabala (k tomu srov. Václav Černý, Za hádankami Bohumila Hrabala, pokus interpretační, Eseje o české a slovenské próze, Torst Praha 1994, s. 89-134) i dalších autorů. Vedle známých básníků, jako byli např. Karel Toman, František Gellner, Stanislav Kostka Neumann a do jisté míry i Jaroslav Seifert (jejich působiště se přesunovalo z centra města na tehdejší periferii - Žižkov a Vinohrady a v jejich tvorbě se začínaly uplatňovat anarchistické rebelské názory i pocity vyděděnectví), téma hospody a piva převládalo i u autorů dnes méně známých, jako byl Zdeněk Matěj Kuděj nebo T. R. Field.

Kuděj (1881-1955), člen anarchisticko-bohémské literární skupiny Jaroslava Haška, toulal se po středních a západních Čechách, Německu, Spojených státech a Rusku. O svém "hospodském cestování" stráveném s Jaroslavem Haškem napsal memoáry Ve dvou se to lépe táhne I (1923), II (1924) s pokračováním Ve dvou se to lépe táhne, ve třech hůře (1927) a Když táhne silná čtyřka (1930).

Básník T. R. Fiel (vlastním jménem Bohdan Vojtěch Šumavanský, 1891-1969), autor sbírek Kosočtverce na ohradách, 1930, Lomikel v dlásnech, 1937, Pražská imaginace, 1990, Gottwaldovi do ouška, 1993, aj.) se spojuje s hospodou/kavárnou Demínkou, s Besedou v Římské ulici na Vinohradech a s mnoha dalšími, vesměs periferními podniky, je autorem hry Cestující, jejíž děj se odehrává v hospodě U Pinkasů, i řady veršů, které vpravdě znárodněly (Mým domovem tichá je putyka/ mou láskou sklenice plná/ mou vášní bývala gotika/ teč baroka smetla mě vlna - A proto mi ta tichá putyka/ domovem přestane býti/ až zároveň s ní v noci dobliká/ i kahan mého žití.)

Literární cestopis po českých hospodách i s nimi spjatých autorech by mohl být značně rozsáhlý (podrobnější informace podává sborník Hospody a pivo v české společnosti, ed. Vladimír Novotný, nakl. Academia 1997). Skutečností zůstává, že nenucený dialog, doprovázející družné chvíle u oblíbeného nápoje, patří k oblíbeným žánrům světové literatury již od antiky a že nezůstává cizí ani literaturám vzdáleným evropskému kulturnímu okruhu (srov. např. pijácké písně taoistických básníků a tuláků čínských). Tím, že spolu pijeme, tím, že spolu chceme trávit volný čas (a v současné době je třeba dodat také to, že se nestydíme přiznat k tomu, že volný čas máme), vzniká v nás pocit vzájemné soudržnosti a zároveň také vzácné odlišnosti členů určité pospolitosti od těch ostatních.

Prof. PhDr. Jiří Kraus, DrSc.

IP zaznamenána

Dosik

  • Plný člen
  • ***
  • Oblíbenost: +114/-42
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 180
České sladařství včera a dnes
« Odpověď #7 kdy: Únor 09, 2007, 23:47:19 odpoledne »

České sladařství včera a dnes
Výroba sladu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku má bohatou tradici a slad se významně podílí na vývozu potravinářského průmyslu. Tradice výroby a vývozu našeho sladu nevznikla nahodile, ale vyplynula z mimořádně příznivé souhry řady pozitivních faktorů, jako jsou půdní a klimatické podmínky ječmenářských oblastí, vynikající Úroveň ječmenářského šlechtitelství a tradice českého pivovarství, které vytvořením piva českého typu, vyráběného z českého sladu a chmele, napomáhalo v mezinárodním měřítku k posílení prestiže našich pivovarských surovin.

Nejstarší písemnou zprávu o českém pivovarství nalézáme v zakládací listině kapituly kolegiálního chrámu v Praze z roku 1088. Ve XII.-XIV. století mohl vařit pivo každý měšťan, ať se zabýval jakýmkoli řemeslem. Od XIII. století se sdružují sladovníci a pivovarníci k hájení zájmů ve společnosti a tak vznikají bratrstva, z nichž se vyvinuly pořádky či cechy. Od roku 1330 máme v listinách královských a panských hojné zprávy o sladování a vaření piva. Vzmáhajícímu se pivovarství napomáhaly výborné suroviny - sladována byla pšenice na slad bílý a ječmen na slad červený. Bílému sladu dávali sladovníci přednost, a vyráběl se proto ve větší míře. Z této doby rozkvětu českého pivovarství již existují jakési spisy o technickém vedení pivovaru, a to od Alexandra Sincerusa "Der wolerfahrene Braumeister". Velmi rozšířeny byly rukopisné "knihy řemesla sladovnického", v nichž jsou uvedeny často velmi správně jednotlivé procesy výroby v pivovarství, ale také mnoho receptů proti učarování. Každý přičinlivý sládek měl doma aspoň jednu takovou knížku.

Po rozkvětu českého pivovarství, které trvalo do XVI. století, následoval Úpadek veškerých řemesel, zaviněný válkami v XVII. století. Nepřiměřené snahy po Úsporách vedly k mnohým nedostatkům piva vyráběného z nekvalitní suroviny a čistě řemeslná kvalita práce klesala. Úpadek našeho sladovnictví doprovázený neuvěřitelnou pověrčivostí sládků pokračoval až do konce XVIII. století, kdy se objevil velký reformátor pivovarství František Ondřej Poupě (1753-1805) a propagoval vyšší vzdělání sládků a zavedení kontroly technologických procesů. Jeho Úspěchy a Úspěchy jeho následovníka Karla Napoleona Ballinga (1805-1868) podnítily zájem ostatních sládků, který vyÚstil až ve výraznou změnu kvality našeho pivovarství a sladovnictví, podporovanou začínající průmyslovou revolucí v polovině XIX. století. V letech 1860-1877 byly postaveny ve známých produkčních oblastech s vysoce jakostním sladovnickým ječmenem (tj. především na Moravě) nové sladovny, které od svého vzniku podstatnou část své produkce exportovaly. Slad byl vyvážen především do Německa, USA, Španělska Ruska, Itálie a Švýcarska. Do roku 1914 byl nejvýznamnějším odběratelem našeho sladu největší pivovar v Argentině - Quilmes v Buenos Aires, jehož nákupní středisko pro Evropu bylo v Paříži. Během první světové války se však vytvořily v Argentině takové podmínky pro pěstování a zpracování sladovnického ječmene, že se náš slad již po válce na trhu neprosadil.

Při vzniku Československé republiky v roce 1918 bylo v provozu 172 sladoven, to znamenalo 93 % sladařského průmyslu Rakousko-Uherska. Počet sladoven se postupně redukoval. V roce 1929 jsme dosáhli nejvyšší předválečné výroby 364 000 t, export dosahoval 179 000 tun. Výrobou se tehdy zabývalo 44 sladoven v Čechách, 77 na Moravě a 16 na Slovensku. Exportující sladovna si zajišťovala sama na základě pevných odbytových cen prodej sladu v zahraničí. Dobrá kvalita sladu se odrazila v tradičních kontaktech, které trvaly v mnoha případech několik desetiletí. Po okupaci Československa došlo od roku 1938 k ochromení činnosti sladařského průmyslu. Teprve v srpnu 1945, tj. po osvobození Československa, proplatila Brazilská národní banka odpovídající finanční objem včetně Úroků, a tak náš stát obdržel na začátku nového období díky vývozu sladu vítaný obnos do devizového hospodářství.

Během druhé světové války vyrostla československému sladařskému průmyslu velmi silná konkurence v USA, kam byl ještě v letech 1935 až 1937 náš slad vyvážen. V USA byly postaveny velkokapacitní sladovny, které sice vyráběly slad méně kvalitní, ale díky vyspělému technologickému vybavení byla jeho cena nižším než cena naše.

Po osvobození Československa byla řada sladoven na Území Čech a Moravy buč zcela zničena, nebo válečnými událostmi natolik poškozena, že zahájení nové sladovací kampaně bylo spojeno s velkými potížemi. Jen malé množství sladu bylo možno nabídnout tradičním odběratelům v Evropě. Díky tradiční kvalitě se našim sladovnám dařilo postupně získávat pivovary ve Švýcarsku, Belgii, Holandsku, Itálii i v řadě zámořských teritorií, ale velká neÚroda v důsledku abnormálního sucha v roce 1947 se negativně projevila na rozvoji výroby i vývozu sladu.

V roce 1948 bylo v provozu 178 sladoven, které vyrobily 200 000 tun sladu, v roce 1972 to bylo 116 sladoven s roční výrobou 313 000 t sladu. Postupně se zmenšoval počet sladoven, tento trend trvá dodnes. Nově stavěné závody byly až do sedmdesátých let vybaveny většinou systémem posuvných hromad, v osmdesátých letech byly postaveny 3 sladovny se Saladinovými skříněmi.

Na konci osmdesátých let bylo v ČR v provozu 87 sladoven vyrábějících přibližně 380 000 t sladu, na Slovensku se vyrábělo 216 000 t sladu ročně jen v 8 sladovnách. Největší československou sladovnou bylo Hurbanovo s roční výrobou 68 000 t sladu. Tato sladovna, dnes věžová, má roční kapacitu až 130 000 t sladu.

V současné době pracuje v ČR celkem 35 sladoven. Z celkové výroby 436 000 t sladu ročně se 83 % sladu vyrábí v systému pneumatických sladovadel a 17 % v klasických humnových sladovnách. Celkový export sladu byl v roce 2002 téměř 179 tisíc t, z toho přibližně 96 % bylo vyrobeno na Saladinových skříních a 4 % v humnových sladovnách. Nejsilnější pozici na českém trhu mají Sladovny Soufflet ČR. Tato společnost odkoupila sladovny patřící do skupiny Tchecomalt.

České sladovny nabízejí mimo sladu českého typu také slad mnichovský, různé typy karamelového sladu, slad barevný a pšeničný.

Československo vyváželo každoročně slad do 38-42 států čtyř kontinentů. Nejvíce sladu exportovalo do evropských zemí - kolem 101 000 t, firmy ve Střední a Jižní Americe od nás nakupovaly přibližně 72 000 t sladu, do Afriky jsme vyváželi 18 000 t a do Asie 46 000 t. Naším největším partnerem bylo Japonsko, největším odběratelem na tomto trhu byly pivovary Kirin. Nejmenším dovozcem bylo Jordánsko a Haiti, kam jsme vyváželi jen několik set tun ročně. V Evropě jsme dodávali nejvíce sladu do bývalé NSR, Belgie a Švýcarska. Z afrických států nejvíce odebírala Ghana. V Jižní Americe byla naším největším odběratelem Brazilie, dále jsme dodávali do Peru, Venezuely, Nikaragui, na Kubu a Haiti. Z brazilských pivovarů byl nejvýznamnějším zákazníkem pivovar Brahma, dodávali jsme i do pivovarů Antarctica a Kaiser. Československé sladovny v podstatě plnily nejdůležitější kvalitativní parametry jakosti.

Československo ztratilo po roce 1960 světový primát ve vývozu sladu. Na první místo se rychle dostala Francie, kde řada moderních sladoven začala zpracovávat i laciný ozimý ječmen, což umožnilo snížit cenu sladu. Tento slad z ozimých ječmenů např. z odrůdy Plaisant, však zdaleka nedosahuje kvalit sladu z jarních ječmenů. Československo postupně kleslo ve vývozu sladu až na 5. místo, vývoz v roce 1986 nás posunul na 4. místo za Francii, Benelux a Británii. Po sametové revoluci se postavila nejmodernější česká věžová sladovna v Kroměříži s kapacitou 80 000 t sladu ročně, přístavbou se rozšířila sladovna v Hodonicích a modernizací byla zvýšena kapacita sladovny Nymburk. V těchto sladovnách se dosahuje největší produktivity práce a příznivých celkových nákladů, srovnatelných s evropskou špičkou. Technologická Úroveň v ostatních sladovnách s výjimkou skupiny Prazdroj a sladovny systému Lausmann v Prostějově, případně některých menších sladoven, jako je Litovel, Brodek, Tábor či Zábřeh na Moravě, je nedostatečná. Vyšší počet zaměstnanců a neexistující poloautomatické řídicí systémy nedávají záruku konkurenceschopnosti řady sladoven po vstupu ČR do Evropské unie v roce 2004. Ztratili jsme i další výhodu, tj. špičkovou kvalitu českých odrůd sladovnického ječmene, které byly o třídu lepší než konkurence v Evropě, USA a Kanadě nebo Austrálii. Obrovský pokrok ve šlechtění v zahraničí vedl k tomu, že konkurence dosahuje v ekonomických parametrech srovnatelných nebo i (extraktivnost) lepších výsledků. Navíc nedostatečné ekonomické vstupy do českého zemědělství a řada klimaticky nepříznivých let negativně ovlivnila pozici českého sladu jako exportní komodity. V současné době je cena českého sladovnického ječmene velmi blízká ceně ječmene v EU, ceny energií a vody se k ní přibližují. Suma mzdových nákladů na 1 t vyrobeného sladu pak v přepočtu na euro může být v některých menších sladovnách vyšší v blízké budoucnosti než např. v Rakousku či Německu.

Výzkum prováděný v posledních letech ukázal, že české pivo je chemicky odlišitelné od zahraničních piv. Je to způsobeno nejen klasickou technologií výroby piva, ale i specifickými surovinami, tj. sladem a chmelem. Ne každá odrůda pěstovaná na Území ČR je vhodná pro výrobu piva českého typu, tyto "nevhodné odrůdy" jsou přitom žádané v zahraničních pivovarech. České sladovny již dnes vyrábějí slad z vybraných odrůd pro výrobu klasického českého piva a slad z jiných odrůd pro zahraničního zákazníka.

Pokud se najde klientela, která dokáže zaplatit pivo, vyrobené klasickým způsobem a ze surovin připravených rovněž klasickým způsobem, přežijí vstup ČR do EU i zastaralé humnové sladovny, protože i tato technologie sladování je pro výrobu tradičního českého piva přínosná. Obliba nízkostupňových piv ale ukazuje, že se vývoj ve sladovnictví bude dále ubírat směrem koncentrace výroby a zavírání neefektivních závodů. Historické humnové sladovny zřejmě přežijí jen tam, kde dojde ke spojení malého pivovaru s humnovou sladovnou a k marketingovému využití výhod tohoto propojení.
« Poslední změna: Únor 10, 2007, 11:25:18 dopoledne od Dosik »
IP zaznamenána

Dosik

  • Plný člen
  • ***
  • Oblíbenost: +114/-42
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 180
O českém sladařství a sladu v kostce
« Odpověď #8 kdy: Únor 10, 2007, 11:30:25 dopoledne »

O českém sladařství a sladu v kostce

* na rozdíl od vaření piva bylo sladovnictví již od středověku považováno za   řemeslo; proto byla ve starých knihách výroba piva nazývána sladovnictvím;

* nejstarší dochovaný cechovní řád sladovníků vznikl v roce 1353 v Brně, o pražském sladovnickém spolku z roku 1407 se zmiňuje spisovatel Zikmund Winter;

* příslušnost k cechu znamenala i dodržování základních pravidel dané doby a řádů, které určovaly podmínky vstupu do cechu; mezi ně patřila např. i pravomoc stanovit množství piva a v jakých mohli právovárečníci pivo vařit, dále dohlížely na kvalitu vyrobených piv, určovaly množství surovin na várku, regulovaly cenu surovin a piva, stanovovaly výši platů nájemních pracovníků a reprezentovaly řemeslo na slavnostech města;

* symbolem sladovníků a pivovarníků je tzv. ferule, insignie, jejíž název je odvozován od keře Ferula communis. Jednalo se o plácačku z tvrdého dřeva, do jejíž dutiny se schovávaly důležité listiny a na jejíž plochou část se vylepovaly zprávy, se kterými poslíček obíhal členy cechu. Později se ferule používala k pasování sladovníka na mistra;

* ječmen je od středověku základní surovinou pro výrobu sladu v Čechách i na Moravě a ve Slezsku. Má se za to, že tato jedna z nejstarších kulturních rostlin se k nám dostala z Malé Asie v době počátků zemědělství někdy mezi 4. a 3. tisíciletí spolu s dalšími rostlinami, jako je pšenice, proso atd.;

* pěstování ječmene bylo prokázáno četnými archeologickými nálezy a o jeho značném rozšíření vypovídá i pověst asi z let 1050 až 1060 o králi Ječmínkovi, který se objevoval na voze taženém čtyřspřežím a žehnal vlnícím se lánům ječmene;

* největší osevní plochy sladovnického ječmene se nacházejí na Hané, kde také zaznamenáváme počátky cíleného šlechtění sladovnických ječmenů v 70. letech 19. století na Kvasicku u Kroměříže (Ferdinand Proskowetz);

* na Území nově vzniklého Československa bylo 93 % sladařského průmyslu Rakousko-Uherska před jeho rozpadem;

* v současnosti jsou významnými šlechtitelskými pracovišti Mostar Kroměříž, Selgen Praha, šlechtitelská stanice Branišovice, Plant Select Hrubčice, Zemědělský výzkumný Ústav Kroměříž a některé další;

* základním typem sladu, který se u nás i ve světě nejvíce používá při výrobě piva, je světlý slad českého neboli plzeňského typu. Tento typ se používá jako základní surovina pro výrobu světlých piv, ale je obsažen v různé míře i v ostatních typech piv včetně tmavých a pšeničných;
    * technologie sladování ječmene zahrnuje řadu operací:
          o ječmen se nejdříve několikrát (1x až 3x) namáčí v průběhu 1 až 2 dnů
          o namočený ječmen je buč na klasických podlahách (humnech) rozprostřen a nechává se klíčit, nebo je transportován do vysokokapacitních klimatizovaných skříní, kde probíhá po dobu 5 až 6 dnů řízené klíčení za přeměny ječmene v zelený slad
          o zelený slad je na závěr opatrně sušen na tzv. hvozdech, přitom se vytvářejí aromatické, chuťové a barevné látky a slad je zároveň konzervován pro možnost skladování;

* kromě českého sladu existuje velké množství jiných druhů sladů, např. tmavý neboli mnichovský slad, karamelový slad, pšeničný slad aj.

* V roce 2002
    se u nás vyrobilo přes 452 247 tun sladu, o téměř 4 % více než v roce 2001;
          o k největším sladovnám v České republice patří sladovna Plzeňského Prazdroje, dále sladovny ze skupiny Sladovny Soufflet ČR v Kroměříži, Hodonicích a v Nymburce;
          o bylo u nás 41 činných sladoven;
          o export sladu činil 179 000 tun, což je 40 % celkové produkce. Znamená to 43 % nárůst ve srovnání s rokem 2001;
          o nejvíce sladu se vyvezlo do Polska, Ruska, na Kubu, dále do Thajska a SRN. Český slad znají mj. ve Vietnamu, Brazílii a také na Kypru a v dalších zemích světa;
          o největším vývozcem českého sladu byly Sladovny Soufflet ČR.

Praha, leden 2004

Prameny a podklady:
prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc., Ing. Ivo Hlaváček, CSc.: České pivo, vydala NUGA,
nakladatelství a vydavatelství se sídlem v Pacově, 2. vydání 1999;
dále články a statě RNDr. Karla Kosaře, CSc., statistiky VÚPS, a. s.

S laskavým svolením autorů vybral a zpracoval Ing. Josef Vacl, CSc.

IP zaznamenána

Dosik

  • Plný člen
  • ***
  • Oblíbenost: +114/-42
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 180
Konec piva v Čechách
« Odpověď #9 kdy: Duben 16, 2007, 14:07:00 odpoledne »

Konec piva v Čechách
Plzeňská restaurace U Dvou koček

Trend konzumace piva v ČR je dlouhodobě klesající, ale i přesto Češi vypijí nejvíce piva na světěvětší
Pivo patří k Čechům asi jako víno k Francouzům nebo špagety k Italům. Nicméně zdá se, že někdejšímu fenoménu pivního národa, který drží rekord ve spotřebě piva na hlavu, nenápadně zvoní hrana. Nicméně zdá se, že bude zvonit ještě asi docela dlouho.

Žádný konec piva v Čechách se samozřejmě nekoná, pořád držíme primát ve spotřebě piva na osobu. "Trend konzumace piva v ČR je dlouhodobě klesající, ale i přesto Češi vypijí nejvíce piva na světě, vyjádřeno v množství piva na hlavu," potvrzuje Kateřina Nevolová z oddělení spotřebitelského výzkumu společnosti Pivovary Staropramen.

Navíc i podle souhrnného průzkumu o postavení piva v české společnosti a trendech v jeho konzumaci, které koncem roku 2006 provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění, zůstává pivo u obyvatel české kotliny stále nejoblíbenějším nápojem. "Při návštěvě restauračního zařízení si jej nejraději objedná téměř polovina z těch, kteří si občas někam zajdou posedět," informuje Jiří Vinopal z CVVM. Nicméně jak dodává, oproti stavu v roce 2004 pivo mírně oslabilo.


Kolik vlastně ti Češi pijí?
Koneckonců i s těmi 160 litry piva vypitého na osobu, díky kterým si češi drží celosvětovou pověst největších pivařů, to možná nebude tak Úplně jedoznačné. Někteří toto číslo zpochybňují. "Česká republika je sice stále na prvním místě s cca 160 litry na hlavu, ale toto číslo nesmíme brát doslova, nemalou měrou se na něm podílí cizinci.

Podle Českého svazu pivovarů a sladoven jde až o 20% podíl. Tzn. objem vypitého piva celkově neklesá, spíše se rozděluje mezi větší okruh konzumentů jak domácích, tak ze zahraničí," míní Vladimír Jurina, mluvčí Plzeňského Prazdroje. Kateřina Nevolová z Pivovarů Staropramen tak docela nesouhlasí. "Trend konzumace piva v ČR je dlouhodobě klesající, ale i přesto Češi vypijí nejvíce piva na světě, vyjádřeno v množství piva na hlavu.

Určitý podíl na zkonzumovaném množství sice mají i zahraniční návštěvníci, ale podle našich odhadů to není tak dramatické, aby byla Česká republika z první příčky odsunuta," tvrdí.

Skalní pivaři na Ústupu
Na čem se ale určitě odborníci shodnou, je pokračující mírný pokles celkového spotřebovaného množství piva. Z průzkumu CVVM vyplynuly tyto hlavní trendy: zmenšení celkového podílu lidí, kteří podle svých slov alespoň někdy pijí pivo, a to zejména mezi ženami; pokles objemu konzumace piva českými občany, a to zejména muži a zmenšení podílu lidí, kteří si pivo nejraději objednají při návštěvě restauračního zařízení.

"Tyto trendy velice Úzce souvisejí s určitou proměnou celé společnosti," konstatuje Kateřina Nevolová z Pivovarů Staropramen. Podle ní se na poklesu spotřeby piva podílí především změna přístupu k využívání volného času. Cena volného času roste, lidé si ho chtějí užít aktivněji, ne ho ztrácet vysedáváním po hospodách.

I do těch sice zajdou, ale primárním cílem není vypít co nejvíc piv, spíš popovídat si s přáteli. "Z našich průzkumů vyplývá, že stále méně lidí pije pivo každý den, a i ti, kteří ho pijí denně, ho pijí v mnohem menším množství," dodává Nevolová.
Méně znamená zdravěji

Podle mluvčího Plzenského Prazdroje Vladimíra Juriny se ale zatím zase tak moc neděje. Český pivní trh je až na malé odchylky poměrně stabilní. "Český pivní trh a čeští konzumenti piva jsou hodně konzervativní a změny na trhu se zatím projevují velmi pozvolna," říká. Podle Jiřího Vinopala z CVVM může být navíc pozvolný pokles konzumace piva v jednotlivých supinách spotřebitelů spíše důvodem k radosti.

"Ačkoli pro mnohé pivovarníky mohou být zprávy o zmenšujícím se podílu lidí pijících pivo a klesající konzumaci nepříjemné, je současně třeba poznamenat, že se tak v podstatné míře děje u lidí, kteří svoji spotřebou překračují doporučenou denní dávku pěnivého moku.

Úbytek totiž zaznamenává především kategorie mužských konzumentů, kteří pijí více než 14 piv za týden. S ohledem na celkovou výši spotřeby v českých zemích a velmi silnou pozici piva v české společnosti jde proto v případě snížení konzumace možná spíše o ozdravný prvek než o nějaký Úpadek zašlé slávy," komentuje výsledky průzkumu Pití piva v české společnosti v roce 2006.
IP zaznamenána

Dosik

  • Plný člen
  • ***
  • Oblíbenost: +114/-42
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 180
Pivní mozol
« Odpověď #10 kdy: Duben 28, 2007, 09:58:51 dopoledne »

Pivní mozol je prý mýtem
Berlín - Zavilí pijáci piva si prý mohou vydechnout. Jestliže jim zdravotnické příručky sugerují, že mají velké břicho z nadměrného pití chmelového moku, někteří němečtí lékaři je totiž uklidňují, že tomu tak není.

"Pivní mozol nemá s pivem nic společného," tvrdí lékařka Anke Richterová ze severoněmeckého Bad Oeynhausenu. Mužské pohlaví prostě jen tíhne ke tloustnutí kolem břicha, zatímco ženám se tuk usazuje kolem stehen nebo boků. "Souvisí to s hormony," říká. Škodlivost pití piva ve větším množství však Richterová nezpochybňuje a o opakování četných studií na toto téma jí tentokrát nejde.
A jak jsou na tom ženy?

I ženy se prý mohou k "pivnímu mozolu" dopracovat. Za to však může genetická výbava a nikoli alkohol, uvádí lékařka u příležitosti dnešního Dne německého piva. Německá pivařská velmoc ho slaví už řadu let. Souvisí s výročím potravinářského zákona z roku 1561, který v Bavorsku stanovil pravidla vaření piva z ječného sladu, chmele, vody a kvasnic.

Ještě něco také může milovníky piva o dnešním svátku povzbudit: "Ti, kdo pijí pivo, jsou sociálně integrovanější a komunikativnější než abstinenti," tvrdí rakouský profesor medicíny Manfred Walzl, který vliv piva zkoumá desítky let.

Údajnému mýtu o "pivním mozolu" však není snadné se zbavit. V německojazyčném prostředí má pojem Bierbauch (pivní břicho) pevné místo i ve všech výkladových i jiných slovnících. "Bierbauch - hovorový výraz pro tlusté břicho," tvrdí většina těchto jazykových příruček.

IP zaznamenána

Dosik

  • Plný člen
  • ***
  • Oblíbenost: +114/-42
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 180
Re: Pivo :-)
« Odpověď #11 kdy: Květen 20, 2007, 10:36:09 dopoledne »

IP zaznamenána

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
PIVOVAR FILMOVÃ?CH POSTŘIŽIN
« Odpověď #12 kdy: Květen 20, 2007, 16:50:12 odpoledne »


Svým posledním příspěvkem jsi mi, Dosiku, připomněl můj letošní významný pivní zážitek. V jedné Útulné vesnické hospůdce U Popelky v obci Přešovice, kde je místní starosta pan Popelka současně hospodským, jsem měl možnost (důkladně) ochutnat pivo, jaké pro jeho lahodnost mnoho let nepamatuji - kvasnicovou třináctku z akciového pivovaru Dalešice. Vskutku krásný a nezapomenutelný zážitek pro kteréhokoli milovníka pěnivého moku. Dalešický pivovar je znám každému, kdo shlédl film Postřižiny, neboť se zde natáčel. Nachází se nedaleko jaderné elektrárny Dukovany. Dovoluji si připomenout ho několika snímky a ocitovat text z jeho internetových stránek:


PIVOVAR FILMOVÃ?CH POSTŘIŽIN

Již více než třistapadesát let zdobí poklidnou obec Dalešice ležící 20 km jižně od Třebíče pivovar, který si každého získá svým kouzlem. Návštěva tohoto jedinečného místa se podobá cestování časem - najednou se ocitnete v době Rakouska-Uherska, živě si představujete pivovarský provoz a vdechujete voňavý vzduch. Není to iluze - vůně linoucí se z varny dává vědět, že se v pivovaru zase po dlouhých letech vaří tradičním způsobem to nejlepší české pivo.


Současní majitelé v roce 1999 ukončili dlouhé období chátrání a pustnutí této technické památky. Celý objekt je citlivě opravován a vybaven novou technologií pro vaření piva klasickým postupem. Od velkých průmyslových europivovarů se náš minipivovar liší zejména důrazem na kvalitu a čistotu vstupních surovin (vaříme výlučně z moravského sladu, žateckého chmele, vody a pivovarských kvasinek) při použití klasické technologie otevřené spilky a ležáckých tanků. Čerstvé nepasterizované pivo expedujeme filtrované i nefiltrované. Více důvodů k návštěvě pro opravdového milce dobrého piva není třeba.


Ale nejenom pivem živ je člověk. Pivovar je obklopen rozlehlou zahradou, která je lemována kamennou zdí, ideálním místem pro zklidnění myšlenek a potěchu ducha. V zachovalé části původního provozu je ve spolupráci s obcí Dalešice a evropským fondem Phare zřízeno Muzeum rakousko-uherského pivovarnictví a v prostorách bývalé sladovny vás uvítá stylová Pivovarská restaurace. V turistické sezóně pořádáme nejrůznější kulturní akce. Do budoucna se služby pro návštěvníky rozšíří i o možnosti ubytování. Srdečně Vás zveme na návštěvu našeho pivovaru, ale než se do Dalešic vypravíte, udělejte jednu věc: podívejte se na film Postřižiny!*


* V květnu roku 1980 natočil režisér Jiří Menzel kultovní český film Postřižiny na motivy povídek Bohumila Hrabala s vynikajícím hereckým obsazením právě v Dalešickém pivovaru.

http://www.pivovar-dalesice.cz/
« Poslední změna: Květen 20, 2007, 18:53:36 odpoledne od J.S. »
IP zaznamenána

                                                                            J.S.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
Pivo obsahuje ženské hormony
« Odpověď #13 kdy: Červen 22, 2007, 13:18:12 odpoledne »

IP zaznamenána

                                                                            J.S.
 

Stránka vytvořena za 0.397 sekund, 26 dotazů.