Grygovské otevřené fórum

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Autor Téma: Hanáčtina  (Přečteno 12175 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
Hanáčtina
« kdy: Březen 03, 2007, 18:47:35 odpoledne »

Na stréčka Křópala se už zapomíná

Rovnost 7.8.2003

Boleslav Navrátil
 

Rodištěm bratrů Šind­lerových, kteří vymysleli ro­dinu Křópalových z Břocho­van, je Cholina u Litovle, obec na okraji hanácké rovi­ny. První zmínka o ní je v zá­pisech už z roku 1311. Obec od poloviny 19. století velmi prosperovala, což zastavila až meziválečná krize 20. sto­letí. Dnes hledá Cholina no­vou kontinuitu. Zajímavé je místní muzeum, kde najdete kompletní ševcovskou dílnu, formy na tvarůžky, staré pračky a různé hospodářské nářadí.

Autor veselé hanácké postavičky Jozéfka Melhoby Václav Šindler se narodil právě před 110 lety. Jeho bratr Valentin byl o osm let starší, ten zase vytvořil a ztělesnil dominu jící osobnost žoviálního stréčka Křópala z Břochovan. Tetičku Křópalku představovala dlouhá léta herečka M. Jarulíková. Tyto postavy byly před válkou a ještě nějaký čas po ní mezi lidmi na Moravě mimořádně populární. Mnoho prostoru jim dávala také brněnská rozhlasová stanice.                                                                                               

Redaktor Gabriel Gössel připravil pro Československý rozhlas v Praze několik pořadů o bratrech Šindlerových. "Byli celkem čtyři bratři a pocházeli z obce Cholina u Litovle, tři se vydali na pěveckou dráhu," uvádí Gössel. Jejich otec byl hostinský a obchodník. Hlas nejstaršího Valentina se na fonoválečcích a gramodeskách objevuje už před vznikem Československé republiky. Na nich i těch pozdějších nalezneme nahrávky operních árií, operetních popěvků, národních písniček a také humoristických výstupů i populárních šlágrů.

Valentin maturoval na kroměřížském gymnáziu a na počátku 20. století pak studoval v Olomouci bohoslovectví, kde byl mj. dirigentem seminaristů. Na radu dirigenta a skladatele Karla Kovařovice ale studium přerušil a věnoval se opernímu zpěvu. Těsně před první světovou válkou se stal řádným členem Národního divadla, později byl oporou brněnského Národního divadla. Antonín, druhý z bratrů, působil jako lyrický tenor v Brně, v královské opeře v Bělehradě, hostoval na mnoha scénách u nás. Po válce vyučoval na Janáčkově akademii v Brně. Nejmladší Václav začal pěveckou dráhu v Ostravě, později jako buffo-tenor u Městského divadla v Brně. Od roku 1925 spolupracoval s Československým rozhlasem, kde většinou vystupoval jako "Jozéfek Melhoba". Umřel při estrádním výstupu na brněnském výstavišti.

Valentin Šindler tedy "stvořil" rozhlasovou a divadelní podobu zemitého hanáckého sedláka stréčka Křópala z Břochovan, který prostým rozumem a nezatížen politikou komentuje dění kolem sebe. Valentin je autorem mnoha divadelních revuí, lidových her a povídek. Po první světové válce přijímalo obecenstvo divadel i posluchači rozhlasu s vděčností a zájmem všechny jeho pořady. Šlo vlastně o rozvinuté vtipy ozvláštněné hanáckým dialektem. Mezi Valentinem a diváky nebo posluchači vznikala Úžasná vazba, takže mu lidé posílali příhody, které se staly u nich v obci nebo městě. Valentin Šindler tak nashromáždil Úžasný archiv působivých a veselých příběhů, příhod a vtipů z celé Hané. Některé z nich pak vyšly knižně. Svého milovaného stréčka Křópala zpodobnil Valentin Šindler v roce 1934 také ve filmu Na Svatém Kopečku.

Doby lidových vypravěčů jsou za námi, také proto, že je zprofanoval komunistický režim, který chtěl, aby mu sloužili. Je ale škoda, že se ještě v rozhlase ani televizi neodvážili k retrospektivě tvorby bratří Šindlerových, která by předvedla, co vše považovali stréček Křópal z Břochovan, jeho žena a Jozéfek Melhoba, za důležité, čím posluchače bavili a jak vlastně interpretovali tehdejší dobu.


Farářova dílka byla populární

Mezi pozoruhodné prozaiky a humoristy Hané patřil i dubanský farář František Zgoda. Psal pod pseudonymem Karel Křen a jeho díla byla mimořádně populární. Jeho povídky mají jednoduchou zápletku, jsou veselé, ale všechno v nich s pomocí boží a slušných lidí dobře skon­čí. Největší oblibu získala knížka Strýčkovy rozumy. Knižně vydal Křen jen šest titulů, protože většinou publikoval v časopisech.
 

Bystřina přivedl Uprku

František Dostál se narodil roku 1861 a byl známější pod literárním jménem Otakar Bystřina. Ze Slovanského gymnázia v Olomouci byl vyloučen pro rozepři se strážníkem. Vystudoval v Praze práva, byl sekretářem spisovatele Josefa Václava Friče. Přátelil se i s Petrem Bezručem, protože byl vynikajícím vypravěčem. Nejznámějším Bystřinovým dílem je Hanácká legenda. Bodrého dědečka Šelepu odnesou andělé do nebe, aby mohl prozkoumat, zda je pravda, co káže o nebi tovačovský farář. Ten popisoval nebe z perníku, tvarohu, másla a knedlíků. Šelepa projde nebe hanácké, valašské, slovácké; tančí se tam a zpívá, ale dobré jídlo žádné. Po stu letech se z nebe vrátí do rodných Věrovan a dělá "obecnímu véboru" jenom potíže. Bystřina dovedl na Hanou i slováckého malíře Jožu Uprku.
 

Slovník čeká na vydání

Josef Borocký z Pivína u Prostějova byl nejen skvělý muzikant a skladatel, ale také znalec hanáčtiny. Léta sestavoval jedinečný slovník dialektu. "Pracoval na něm třicet let," tvrdí starosta Pivína Jan Vrána a dodává, že obec měla zájem slovník vydat, ale mezitím Borocký umřel a celá věc se pozdržela. Obec však stále chce slovník vydat a doufá v nalezení sponzora. "Je to o penězích," tvrdí.


 
Autorovi učebnice hanáčtiny se ozývají lidé z celého světa
 
Učebnici hanáčtiny najdeme také na internetu. Autorem této stránky je Libor Smítal z Olomouce. Narodil se v Ostravě svým hanáckým rodičům a po studiích v Praze byl později repatriován na střední Moravu. Hanáčtina na internetu vznikla před třemi lety jako tzv. hec, když si doma léčil chřipku a z dlouhé chvíle vymýšlel něco, co by pobavilo jeho české spolužáky. Věc se rozrůstala a autor tvrdí, že už dnes ji není s to dodělat. Jinak je Libor Smital činný ve výrobní sféře a nemá nic společného s jazykovědou.


Hanácký dialekt je ve vztahu k češtině odlišnější než slovenština, lze vystopovat její kořeny?

Nejsem jazykozpytec, ale s tou slovenštinou bych to nesrovnával, hlavně když ji vytvořili čeští vzdělanci v poměrně nedávné době. Jiná je určitě slovenština spisovná, jiná hovorová na jižním nebo východním Slovensku. Faktem asi je, že v hanáčtině se vyskytuje hodně zkomolených německých výrazů, které se konec konců vyskytují i v hovorové češtině, o brněnském pajazyku zvaném "hantec" ani nemluvě.

V posledních letech se objevuje stále častěji - především ale v Brně - jazykový fenomén zvaný moravština. Někteří tvrdí, že hanáčtina je do jisté míry přechylovaná modifikace moravštiny. Mají pravdu?

Když slyším slovo "moravština", ježí se mi chlupy na těle. Tento výraz se vyskytuje hlavně v Praze a poněkud jazykově a kulturně "čistší a jednodušší" obyvatelé Čech tak označují všechno, co je pro ně dál než Český Brod a voní slivovicí, vínem a klobáskami, jde o trošku pejorativní výraz. A že to používají i v Brně? Tak to už je degenerace... Co se týče toho přechylovače moravštiny z Olomouce: Hanáčtina tu byla mnohem dříve, než se z Brna stalo zaznamenáníhodné městečko. Navíc Olomouc byla centrem Hané do doby, než z něj Marie Terezie udělala pevnostní město a městské* desky nechala odvézt právě do Brna. Tento fakt Brno nerozdýchalo do dneška, což se odrazilo např. na urbanismu a vrozené zakomplexovanosti Brňáků, zejména ve vztahu k poněkud větším městům, jako třeba Vídeň či Praha. Brno je totiž pro mě poněkud nestravitelný subjekt.

Hanáčtina má svůj půvab a nelze na ni uplatňovat poněkud recesní měřítko jako třeba u brněnského hantecu. Zatím je ale na intérnetu hodně hanáckých příspěvků právě s tímto nevážným zaměřením. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že živý jazyk (respektive živá kultura) není o tom, že se někdo navlíkne do kroje a hopsá ve Strážnici a pak se celá taškařice rozebírá na ČT 2 okolo půlnoci za aktivní Účasti intelektuálů. Pokud má někdo navíc smysl pro humor, tím lip. Na mou "hanáčtinu" na internetu se ozývají lidé z celého světa a až na výjimky (bohužel často z "echt" hanáckých dědin) toto snažení berou s mimořádným povděkem! Nejlepší reakce dostávám od hanáckých "emigrantů" ať z Prahy nebo Peru - cítí se být Hanáky, nestydí se za to. Více či méně tím žiji a určitě přitom nesedím u internetu v kroji.


Jak dlouho se ještě hanáčtina udrží?

Tak dlouho, jak dlouho budou lidé číst věci typu "Učebnice hanáčtiny". Dokud je bude zajímat, odkud pocházejí, dokud budou mít pocit, že je dobré být odněkud, a že někde to může být jiné, zajímavější než v unifikovaném světě telenovel, supermarketů. O udržování lidových tradic v hanáckých vesnicích se stará také řada folklorních souborů.
« Poslední změna: Březen 03, 2007, 19:43:45 odpoledne od J.S. »
IP zaznamenána

                                                                            J.S.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
Hanácké slovňik
« Odpověď #1 kdy: Březen 03, 2007, 19:05:14 odpoledne »

Josef Borocký - Hanácké slovňik středohanáckyho nářeči

Z předmluvy:

JOSEF WOLF ve své knize „ ABECEDA NÃ?RODÅ® “ na straně 99. píše - HANÃ?CI, starobylá etnografická skupina západoslovanského původu žijící v Úrodné nížině řeky Hané na střední Moravě. Jsou pravděpodobně potomky jednoho z velkých moravských kmenů západních Slovanů, který se usadil na Moravě v 6.a 7. století našeho letopočtu. Zachovali si četné svérázné zvláštnosti nejen jazykové (hanácké nářečí), ale také kulturní (zvykosloví, kroj a folklorní tradice v průběhu celého roku.) V období, kterému se říká co do rozsahu v dějinách lidstva veliký přesun kmenů i celých národů - 5. století našeho letopočtu - který u Slovanů začal asi ve 2. století n.l. a snad někdy v letech 400 - 550 osídloval Úrodné nivy při řekách. Na rozdíl od svých keltských a germánských předchůdců si srdce Evropy zvolili za domov a vlast už natrvalo. Z pravlasti ležící severovýchodně od masívu Tater se rozešli do tří směrů, rozdělili se na tři větve - východní, jižní a západní.

Na našem Území jsou tyto kmeny:

Čechy: Čechové, Zápěnci, ÄŽečané, Domažlici, Doudlebové, Chorvati, kteří se v 10. století n.l. spojili se Zličany; Chodové, Litoměřici, Pšované a Sedlčané.

Morava: Hanáci, Holasici, Laši, Moravští Slováci, Slezané - kteří splynuli s Opolany, pak s Bobřany, Dědošany a Třebovany. V 16.století Valaši.

Universitní profesor Dr. JOSEF PODPÄšRA ve spise „Květena na Hané“, Brno, 1911 v kapitole „Rozsah květeny Hané“ - vymezil její Území takto : „Území naší květeny Hané je omezeno asi touto čarou, jež běží od Šumperka přes Bludov, severozápadně ke Klášterci, odtud na jih k Zábřehu, Mohelnici, Lošticím, odkud tvoří k jihozápadní hranici Třebůvka, od Bůsova na jih potok Javoříčka a čára ke Konici vedená. Z floristických (odvětví Fytogeografie, které sleduje zeměpisné rozšíření rostlin v určitém Území) ohledů pojato, všechna povodí HANÉ začínají na planině DRAHANSKÉ, takže zde hranice západní vystupuje na 727 m nad mořem západně PROTIVANOVA, postupuje na rozvodí potůčků mezi HARTMANICEMI a MOLENBURKEM, přes KRÃ?SENSKO, RUPRECHTOV do Údolí potoka RAKOVCE až po SV. MARTINA u LULČE. SV. MARTIN a rozvodí ROUSÃ?NOVSKÉHO potoka, PODHRÃ?ZSKÉ strouhy - jihozápadně VYŠKOVA - jsou spolu jihozápadní hranicí našeho Území. Odtud rozvodí mezi LITAVOU a HANOU tvoří jižní hranici, která jde jižně LESONIC přes VÄšTRNÃ?KY, HOLÃ? KOPEC, ŘEZAVU, KLÃ?N, HRADISKO, KLEŠTÄšNEC, odkud uhýbá k jihovýchodu, dotýká se severních svahů hor CHŘÃ?BÄšCÃ?CH - CETECHOVICE, ROŠTÃ?N, KVASICE - až po řeku MORAVU u KVASIC, obrací se hranice podle řeky MORAVY k jihu, dosahuje nejjižnějšího bodu u NAPAJEDEL, zahýbá k MALENOVICÃ?M, postupuje odtud k severu podle západních sklonů KARPAT na MYSLOČOVICE, PŘÃ?LEPY, zahýbá se za BYSTŘICÃ? POD HOSTÃ?NEM, zabírá všechnu pahorkatinu podkarpatskou od JUHYNÉ na západ, Údolí BEČVY u HRANIC na západ, jižní sklony hor ODERSKÃ?CH i pahorkatinu TRŠICKOU, Údolí BYSTŘIČKY pod HRUBOU VODOU i planinu ke SV. KOPEČKU u OLOMOUCE. Odtud tvoří západní sklony NÃ?ZKÉHO JESENÃ?KU po PASEKY, která od PASEK jde obloukem k severozápadu po ČESKOU LIBAVOU, objímá Úrodné pole UNČOVSKÉ, sleduje k jihozápadu svahy BRADLA, severně ÚSOVA se obrací k severu, postupuje podle západních sklonů předhoří JESENÃ?KU přes DUBISKO, LESNICI, KOLŠOV, STUDÉNKU po ŠUMPERK. Jižně BLUDOVA začíná vlastní rovina HANÉ, postupující od severozápadu k jihovýchodu až po les či pas napajedelský. Délka vzdušnou čarou je cca 100 km (Šumperk - Napajedla) - šířka různě kolísá. Má ráz původně širokého Údolí a šíří se čím dál tím více k jihovýchodu; po spojení s Úvalem UNČOVSKÃ?M uplatňuje se již silnější ráz nížinný; který pak ve středu HANÉ mezi OLOMOUCEM, PŘEROVEM, PROSTÄšJOVEM a KROMĚŘÃ?ŽÃ? naprosto převládá. Pas napajedelský mezi horami CHŘÃ?BÄšCÃ?MI západními výběžky KARPAT mezi DŘEVNICÃ? a BURAVOU je přirozenou hranicí na jihu. Širá rovina HANÉ je nejen orografickou (horopis) hranicí mezi pásmem SUDETSKÃ?M a KARPATSKÃ?M, ale i floristickou hranicí mezi květenou HERCYNSKO - SUDETSKOU a KARPATSKOU. Kdežto severní a jižní hranici HANÉ lze snadno vymezit; ŠUMPERK - NAPAJEDLA, je omezení na západ i východ dáno tektonicky (obor geologie zkoumající, jak jsou uloženy horniny zemské kůry) poměry ohraničující pohoří. „Z měst ležících na západní hranici HANÉ uvádíme tyto krajní zeměpisné délky; ZÃ?BŘEH - LOŠTICE - SLATÄšNICE - URČICE - LULEČ; na východě ; ŠUMPERK - LESNICE proti Zábřehu ŠTERNBERK - VELKÃ? BYSTŘICE - BYSTŘICE POD HOSTÃ?NEM - ŽOPY u HOLEŠOVA - NAPAJEDLA.

NÃ?ŘEČNÃ? OBLASTI HANÉ.

FRANTIŠEK BARTOŠ v DIALEKTOLOGII (jazykovědě) MORAVSKÉ rozdělil nářečí hanácká na dvanáct podřečí a pojmenoval je většinou podle měst a uvádí všude hranice.

1./ HOLEŠOV - KROMĚŘÃ?Ž - PŘEROV
2./ PŘEROV - KOJET�N
3./ OLOMOUC - ŠTERNBERK - PROSTÄšJOV - VYŠKOV
4./ DRAHANY
5./ LETOVICE
6./ LITOVEL - KONICE - JEVÃ?ČKO
7./ Z�BŘEH
8./ SLAVKOV - BUČOVICE - ŽDÃ?NICE
9./ BLANSKO - BRNO - ŽIDLOCHOVICE - KLOBOUKY - ROUSÃ?NOV
10./ TIŠNOV
11./ IVANČICE - KRUMLOV - ZNOJMO - MEZIŘÃ?ČÃ? - TŘEBÃ?Č - MOR.BUDÄšJOVICE
12./ KUNŠTÃ?T

Shodně se ŠEMBEROU nalézá nářečí hanácké na opravdové Hané i ve smyslu zeměpisném.

Universitní profesor BOHUSLAV HAVRÃ?NEK - „ČESKOSLOVENSKÃ? VLASTIVÄšDA, díl třetí - JAZYK, PRAHA 1934“ uznává rozsah hanáckého nářečí stanovený BARTOŠEM a TRÃ?VNÃ?ČKEM a dělí hanácká nářečí podle systému krátkých samohlásek na skupinu:

A./ centrální prostějovskou
B/ západní; letovicko - meziříčskou s typem horským a Úsekem východním, nářečím čuháckým
C/ jižní; s typem budějovsko - znojemským, vnitřní pás okrajový – nářečí východní, kojetské s typem morkovským , Úsek zábřežský a okřížský
D/ přechodní pásy a nářečí okrajová; slavkovsko - bučovské, přerovsko – kroměřížské, zábřežský Úsek a kunštátsko.

Jak je z těchto základních rozborů a klasifikací moravských nářečí vidět, zabralo nářečí hanácké více jak polovinu MORAVY.

LITERÃ?RNÃ? TOULKY MORAVOU od VLADIMÃ?RA KOVAŘÃ?KA dokladují, že v nářečí HANÉ bylo napsáno spousta knih, ať již povídek, básní a i románů. V zámecké knihovně v Kroměříži je 29 skladeb hanáckého skladatele JANA TOMÃ?ŠE KUŽNÃ?KA, narozen asi roku 1716 – 1786. V Záhlinicích se narodil FRANTIŠEK SKOPALÃ?K ( 1822 – 1891), po dlouhá léta starosta obce, který byl na HANÉ velmi populární. Pečlivě se staral, aby bylo uchováno co zůstalo po předcích. Napsal dvoudílnou knihu PAMÃ?TKY OBCE ZÃ?HLINIC, v níž popsal obydlí předků, postup hospodářských prací, hospodářské nářadí, správu obce za starodávna i jednotlivé svátky, jak bývaly slaveny na hanáckém venkově. Další obec - Kvasice - rodiště LEOPOLDA JOSEFA HANSMANA (1824 – 1863), který psal do novin dopisy hanáckého sedláka a podepisoval se jako ANTOŠ DOHNAL; druhý rodák kvasický JINDŘICH SPÃ?ČIL (1899 – 1978), který vedle mnoha knih pro dospělé čtenáře s tematikou historickou i soudobou napsal tři knihy pro děti - NA HRADSKÉ CESTÄš, STAN U LIŠČÃ? DÃ?RY a ZÃ?ZRAČNÃ? HALENA - jsou to většinou hanácké pohádky, ale SPÃ?ČIL je vybral a upravil tak, aby místo hanáckého pohádkového blahobytu bez práce z vyprávění vyplynulo, že půda na HANÉ je sice bohatá a štědrá, ale bez práce a bez lidského potu nic nevydá. V Kojetíně se narodil JAN TOMÃ?Š KUŽNÃ?K narozen asi 1716 - 1786, byl to rázovitý HANÃ?K, který psal dialektem. Tento veršující kantor a hudebník 18. století patří mezi nejosobitější představitele kantorské poezie. Kojetínským rodákem byl také FRANTIŠEK ZGODA (186l - 19O7), v hanáckém písemnictví známý pod jménem KAREL KŘEN. Byl kaplanem v Dubanech, napsal 14 svazků povídek - NA TÉ NAŠÃ‰ HANÉ, POD HANÃ?CKYM NEBEM, STRÃ?ČKOVÉ z HANÉ a jiné. Tovačov - kde se narodil ALOIS HLAVINKA (1861 - 193l), který psal kulturně historické obrázky a mnoho povídek z HANÉ - PŘÃ?STKE Z TOVAČOVA, NA KRAJO HANÉ a další a další. Věrovany jsou rodištěm OTAKARA BYSTŘINY nar.186l - 193l, jednoho z mála hanáckých autorů, který byl čten po celé MORAVÄš i v ČECHÃ?CH - vlastním jménem FERDINAND DOSTÃ?L, syn místního hostinského. Napsal NA VSI, HANÃ?CKÉ FIGURKY, HANÃ?CKÃ? LEGENDA a PÃ?PENI. Oplocany - rodiště VILÉMA DITEINMANA, který psal pod pseudonymem FILIP KŘEMELA (1880 – 1962) humoristické povídky z okolí Tovačova. Vydal je pod názvem HANÃ?CKÓ KOLAJÓ. Hluchov je rodištěm JANA VYHLÃ?DALA (186l – 1937), napsal Z HANÃ?CKÉHO KRAJE, OBRÃ?ZKY Z MÉHO HANÃ?CKÉHO ALBA, ROK NA HANÉ, HANÃ?CKÉ DÄšTI a jiné. Mnohé jeho příběhy jsou vlastně záznamy literární Úpravy skutečného lidového vyprávění. Čechy pod Kosířem - tam prožil část svého života velký český malíř JOSEF MÃ?NES nar. 1820 - 1871, odkud jsou jeho obrazy hanácké přírody, květiny, kroje, portréty mužů a žen - LÃ?BÃ?NKY NA HANÉ. Olomouc - JAN SPÃ?ČIL ŽERANOVSKÃ? (1857 - 19O5), žurnalista, autor veršovaných prozaických obrázků z HANÉ, které vydal pod názvem SAMÓ TIHÓ. Z Olomouce je BEDŘICH SLAVÃ?K (1911 – 1981), který věnoval mnoho Úsilí podrobnému studiu moravského krojového písemnictví, zejména hanácké, napsal mnoho monografických studií o moravských autorech a zabýval se otázkami regionalismu. Klášterní Hradisko, kde působil P. IGNÃ?C PLUMLOVSKÃ? ( 17O3 – 1759), rodák z Přerova, který měl řeholní jméno P. ALAN, napsal dvě takzvané opery - nejstarší je opera o LANDEBORKOVI a PARGAMOTÉKA, to je smlóva hanácká stranevá králove cere, veobrazená skrz štere podmistre jakobe ministre ke šterem koronám veslany, pro maló kratochvilo v mozece představená. Roku 175l při šestistém výročí založení kláštera v Hradisku byla provedena další hanácká opera P. ALANA - GRONT A PUVOD PLESÃ?NI HANÃ?CKYHO a byl to holt šesti hanáckých vesničanů řádovým kněžím, kteří už 600 let „GRONT HRADISKÉ DRŽIJÓ.“ Další dvě zpěvohry napsal premonstrát MAURITIUS BULÃ?N a kantor JOSEF PEKÃ?REK, vznikly před rokem 1774 - JORA A MANDA A KETRODA. Od roku 1953 žil na KOPEČKU u OLOMOUCE zajímavý hanácký autor STANISLAV KREJČÃ? (1889 – 1974) z Dolan. Vydal tři sbírky veršů - POD JEDOVOU, ME Z KOPANIN a KOSA NABRÓŠENÃ? - dále ještě divadelní hru KOVÃ?Ř Z HENČLOVA. Další obcí je Senička u Litovle - rodiště JOSEFA KOUDELÃ?KA (1906 - 1960), který vydal sesbírané hanácké povídky pod názvem MATEŘIDOUŠKA a DÄšDINA VE VESELÃ?CH BOTÃ?CH. Náklo - kde se narodil ALOIS ZÃ?BRANSKÃ? (1858 - 192l), vlastním jménem FRANTIŠEK ČERVINKA. Pověděl hodně o svém mládí a studentských letech v knize LÃ?SKO, MILÃ? LÃ?SKO a o svých zkušenostech s HANÃ?KY u soudu i jinde ve dvou svazcích povídek NA POTULKÃ?CH SE ŠVANDOU. Jeho nejrozsáhlejším dílem je BŘEHULE čili Poslední hastrman na Hané. Šest kilometrů jihozápadně od Litovle je hanácká vesnice Cholina, pocházeli odtud VALENTIN ŠINDLER (1885 – 1957) a VÃ?CLAV ŠINDLER (1893 – 1952), představitelé populární dvojice stréčka KŘÓPALA Z BŘOCHOVAN a JOZÉFKA MELHOBE. Valentin Šindler napsal také knížku hanáckých humoresek s názvem PLKAČKE A JEDNO DROHY. Prostějov - jeho důkladným kronikářem se stal místní lékař MUDr. ONDŘEJ PŘIKRYL (1862 – 1936), rodák z Výšovic u Prostějova. Čtyřsvazkové dílo ČERVÃ?NKY PROSTÄšJOVA, v kterém je i mnoho vzpomínek na hanácké spisovatele, kteří se právě koncem století soustředili do Prostějova nebo kolem Prostějova. Ondřej Přikryl byl ve své době známý politický a kulturní pracovník. Byl dlouho starostou města, byl i zemským poslancem a senátorem, ale zvláště populární byly jeho knihy, jichž vydal několik desítek. Téměř všechny, kromě děl historických a vzpomínkových jsou psány v hanáckém nářečí. Byly to svazečky veršů psaných zpěvnou formou v duchu lidové poezie - např. HANÃ?CKY PÄšSŇIČKE, PADESÃ?TKA Z HANÉ, dále sbírky humoresek, které zachycovaly hlavně vnější stránky života a byly často jen rozvedenými, někdy i mnohomluvnými anekdotami. Zvláštní místo v Přikrylově tvorbě zaujímá veršovaná pohádka HANÃ? A ROMŽA. Zároveň s Přikrylem působil v Prostějově advokát JAN HOCH, který pocházel z Hrubčic, využil svých zkušeností od soudu i z advokátní kanceláře a v knize HANÃ?CKÉ OBRÃ?ZKY vykreslil zajímavé typy hanáckých venkovanů. Z Čehovic pochází FRANTIŠEK LEJSEK, který psal v nářečí hanáckém a napsal knihu pod názvem PLKE, PLKE, PLKAČKE, PRO STRÉČKE A TETIČKE. STANISLAV PROCHÃ?ZKA (186l – 1939) napsal epos o sedmi tisících veršů jež nazval KRÃ?L JEČMINEK. PLUMLOVSKY PJESNIČKE a VESELÃ? HANÃ? - DEŽ SE NAŠI SÓĎIVAJÓ napsal ALOIS VÃ?CLAV PROCHÃ?ZKA z OLOMOUCE. KRISTA NEVŠÃ?MALOVÃ? napsala v nářečí povídky z okolí Brodku u Prostějova a Kostelce na Hané. Všechny tyto uvedené humoresky, povídky či básně v nářečí HANÉ napsané se staly podkladem k práci, která má upozornit a upřesnit čistotu centrálního nářečí - tedy SLOVNÃ?K. Nejvíce v této práci bylo čerpáno z knih Ondřeje Přikryla, dále pak se sbírky Dr. JANA POLÃ?ČKA, který sesbíral v padesátých létech kolem 3.000 písní hlavně z prostějovska - tedy z oblasti centrálního hanáckého nářečí.

Josef Borocký


Pana Josefa Borockého jsem poznal v roce 1995, kdy jsem začal zpívat ve smíšeném chrámovém sboru Kralice na Hané, který pan Borocký dirigoval a pro sbor a orchestr skládal nové a aranžoval známé skladby. Poznal jsem jej jako velice činorodého člověka v oblasti hudby – skladatele, hráče na různé hudební nástroje, dirigenta , vedoucího dechového orchestru z Pivína,. Často jsme spolu mluvili o jeho další zálibě – sestavení Hanáckého slovníku. Velice jej mrzelo, že jeho třicet let práce na tomto slovníku upadne do zapomnění. V rozhovoru s redaktorkou Blankou Oujezdskou z Olomouckého dne 19. října 2001 „Autor slovníku ztrácí naději“, pan Borocký říká, že po třiceti letech trpělivé práce nad sestavováním ojedinělého hanáckého slovníku přestává věřit, že jeho celoživotní práce bude korunována Úspěchem. Ani po několikaletém Úsilí se mu nepodařilo získat od osvícených sponzorů potřebné peníze. Přitom tuto pomůcku by ocenili nejen studenti filologie či etnografie, ale i národopisné soubory. Na myšlenku vydat hanácký slovník přivedli skladatele a kapelníka Hanácké dechové hudby právě zpěváci z lidových souborů, kteří často některým výrazům nerozuměli. V sedmdesátých letech se v odborné literatuře dočetl, že hanáčtina je mrtvý jazyk. Aby tuto teorii vyvrátil, sedl a napsal desítky zbrusu nových hanáckých lidovek. Originální zpěvník s kresbami byl prý okamžitě rozebrán. Dále píše: „Pomalu ztrácím naději, že slovník někdy vyjde. S prosbou o podporu jsem obeslal moře lidí a firem, ale marně. Navíc tiskárna potřebuje text na disketě, což znamená přepsat tři díly po dvě sta padesáti stranách.“ Slovník obsahuje asi 27 000 hesel. Pana Borockého jsem přesvědčil, že tento přepis do digitální formy dokáže sám. Chrámový sbor Kralice na Hané mu daroval za jeho obětavou práci pro sbor počítač, na kterém celé své dílo přepsal i když je dopisoval při zdravotních potížích, což svědčí o výjimečných, všestranných schopnostech tohoto aktivního člověka.
Protože jsem byl poslední, který jsem měl po smrti autora (zemřel 27.2.2003), slovník na disketě k dispozici, rozhodl jsem se jej po menších Úpravách umístit na internet. Hanácké slovňik Josefa Borockého tak neupadne v zapomnění a poslouží široké veřejnosti.

Jiří Dokoupil, Hrubčice


« Poslední změna: Březen 03, 2007, 20:09:26 odpoledne od J.S. »
IP zaznamenána

                                                                            J.S.

J.S.

  • Amatérský pisálek
  • Globální Moderátor
  • Ultrasuperčlen
  • *****
  • Oblíbenost: +551/-25
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1067
  • F. Schiller (1759-1805): Život znamená snít.
První očebnica hanáčtěne na zaročeně hanáckym servro
« Odpověď #2 kdy: Březen 03, 2007, 19:31:16 odpoledne »

Kolik řečé naděláš, tolekrát seš Hanákem.

(první očebnica hanáčtěne na zaročeně hanáckym servro)


Z Úvodu autora učebnice Libora Smítala (na obrázku)

Děkuji, že jste projevili zájem proniknout do tajů jednoho z nejdůležitějších jazyků z rodiny téměř nepotřebných jazyků. Věřím, že nyní se už konečně změní Váš přístup k hanáckému etniku! Budiž Vám tento první interaktivní kurz Hanáčtiny nápomocen. Přestože Vás čeká nelehká pouť mnoha lingvistickými jevy, budiž Vám Útěchou, že abeceda, kterou hanáčtina využívá, byť zatím nebyla oficiálně kodifikována, je velmi podobná té, kterou znáte z dob, kdy jste se potýkali s Vaším ctěným analfabetismem!


Obsah učebnice:

Lekce č. 1
"Klóháto, aneb dávé bacha, ať si nenabiješ čoňo!"
Úvodní lekce
Gramatika: Sloveso "meslet" (myslet) - časování

Lekce č. 2
"Cófalovi dó nakopovat"
Jak nakupovat v hanáckém prostředí
Gramatika: Hanácké stupňování přídavných a jiných jmen:

Lekce č. 3
"O doktora"
Jak je příjemné být na Hané nemocný a navštívit lékaře
Gramatika: počítáme hanácky

Lekce č.4
"Mladé Cófal de do škole"
Vzdělávací proces na Hané, aneb proč jsou Hanáci tak nebezpečně chytří...
Gramatika: Rozkazujeme hanácky

Lekce č.5
"Na véletě do Prahe"
Hanáčtí turisté dobývají Prahu, aby byli sami dobyti...
Gramatika: Ohlížíme se zpátky hanácky - minulý čas

Lekce č.6
"Kdo nepoznal Hanó, strati se aji v Praze, aneb Hanácké trek"
Zahraniční turisté se snaží dobýt Hanou a jsou dobyti...
Gramatika: Hanácké deň, aneb jak běží čas na Hané

Lekce č.7
"Hobby, aneb koničke na Hané"
Jak se tráví volný čas na Hané - příběh s poučením
Gramatika: Pohrůžkové věty
Hudební bonus: píseň Dlóhé kóř (později ji převzala zahraniční skupina Chinaski vydala ji pod názvem "Dlouhej kouř")

Lekce č.8
"Jak Hanáci jijó tvargle"
Malý výlet do bizardní hanácké gastronomie
Praktické dovednosti s příchutí gramatiky: hanácká pasivní asertivní resistence
Hudební bonus: píseň Holá - (známá též jako Nahá - převzala skupina Wanastovi Vjeci z Prahe)

Lekce č.9
"Obchodni jednáni na veletrho"
Export hanácké špionážní technologie až do Brna!!! Šokující odhalení!!!
Praktické dovednosti s příchutí gramatiky: PVD - pozitivní věkový drift (oslovujeme hanácky)
Hudební bonus: píseň Elektricky tango (známá též jako Elektrický Valčík - coververze Svěrák a Uhlíř z Prahe)

Lekce č.10
"Cófal poznal Maruno"
Manželská trigonometrie
Praktické okénko: coby, kdybychom připravily ryby
Hudební bonus: píseň Lásko, mě obévá sel (známá též jako Lásko, mě ubývá sil - coververze Bobka Pavla z Prahe)

Lekce č.11
"Eště vás to bavi?"
Zamyšlení nad základní otázkou - návštěva letního kurzu hanáčtiny
Praktické okénko: dny v týdnu, měsíce v roce a mraky na obzoru!
Hudební bonus: píseň Mám jedno roko dlóhó (známá též jako Mám jednu roku
dlouhou - coververze skupiny Buty z Ostrave)

Lekce č.12
"Bele sme a bodem"
Historické ohlédnutí za vývojem hanáckého etnika
Praktické okénko: hanácké křestni jména
Hudební bonus: píseň Jožin (známá též v nactiutrhačské verzi Ivana Mládka jako Jožin z bažin)

Další lekce budou na téma:

Kosiř - hanácké Blaník - základy hanácké mytologie
Vitéte o nás - vítejte u nás - návštěva zahraničních archeologů z Prahy na nalezišti ve Skrbeni
Děkojeme, odéděte - objev pokladu ve Skrbeni
Hanáčtěna ve světě - zbytečná lekce


« Poslední změna: Březen 03, 2007, 20:00:24 odpoledne od J.S. »
IP zaznamenána

                                                                            J.S.

Dokoupil

  • Nováček
  • *
  • Oblíbenost: +1/-0
  • Offline Offline
  • Příspěvků: 1
Re: Hanáčtina
« Odpověď #3 kdy: Září 05, 2007, 21:04:44 odpoledne »

Dobrý den!

Velmi mile jsem byl překvapen, když jsem se dnes náhodou proklikal na stránku Grygovského otevřeného fóra (právem vítěze krajského kola o Zlatý erb).
Dostal jsem se tam v souvislosti s Borockého hanáckým slovníkem, který jsem na internet umístil. Velice si vážím autora této stránky, kterou budu pravidelně sledovat. Pokud se týká pana Borockého napsal jsem o něm také  část sborníku, který budeme křtít v Tovačově na hody. Jsou v něm příspěvky asi 30 autorů z hanácké oblasti, vydavatelem je JUDr. Jaroslav Krempl z vlastivědné edice REGION VÄšROVANY.

S pozdravem Jiří Dokoupil, Hrubčice 215, 798 21 Bedihošť

e-mail:  lipuokod@centrum.cz

V Hrubčicích 5.9.2007
IP zaznamenána
 

Stránka vytvořena za 0.764 sekund, 23 dotazů.